Podrobná analýza finále Ligy mistrů mezi Barcelonou a Juventusem. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co zápas rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Zároveň jsem se zaměřil na útočnou trojici MSN. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
A je to tu! Finále Ligy mistrů. Největší a nejdůležitější zápas sezony 2014/2015. Favoritem tohoto utkání byla Barcelona, která od roku 2006 nastoupila už do čtvrtého finále, což je naprosto úžasná statistika. Nicméně samotné finále je vždy specifické. Je to jeden zápas, jedna šance, jeden moment. Všichni víme, že v těchto zápasech se může stát cokoliv. Například vzájemné zápasy má lepší Juventus. Oba týmy se utkaly 8 krát a z toho 4 krát vyhrál Juventus, 2 krát Barcelona a 2 krát utkání skončilo remízou. Další zajímavostí je 6 čistých kont pro Stegena i Buffona. Žádný brankář jich v letošní sezoně LM nevychytal více.
Sestavy
Ani jeden z trenérů nijak nepřekvapil a nasadil osvědčenou sestavu. Jediným zraněným hráčem byl klíčový obránce Juventusu Chiellini, kterého vyřadilo zranění lýtkového svalu. Pro Juventus to byla citelná ztráta, ale naštěstí se dohromady stihl dát Barzagli. Barcelona měla k dispozici všechny hráče, takže Enrique nemusel nijak improvizovat. Oba týmy zůstaly věrné svým klasickým formacím. Juventus 1-4-4-2 a Barcelona 1-4-3-3.
Ani jedna z těchto sestav nebyla nijak překvapivá. Juventus nastoupil v diamantu a pro jejich případný úspěch byl velmi důležitý návrat Pogby. Ten sice nastoupil už v odvetě proti Realu Madrid, ale tam neměl žádnou herní praxi, což se na jeho výkonu podepsalo. Do finále už nastupoval rozehraný. Největší rozdíl od klasických zápasů bylo počínání útočné dvojice Tevez – Morata, kteří měli více defenzivních povinností.
Barcelona také ničím nepřekvapila. Vyvážená záloha, které Busquets dodával klid, Rakitič neúnavnou fyzičku a Iniesta geniální práci s míčem. Do zálohy se navíc často stahoval Messi, čímž pomáhal svým spoluhráčům uprostřed hřiště, kteří čelili převaze hráčů Juventusu. Tato čtveřice byla pro Barcelonu klíčová, ale zapomínat nesmíme ani na Neymara se Suarezem. Ve zkratce to byla nejsilnější sestava, kterou má Luis Enrique k dispozici. Důležitým aspektem ovšem byla defenzivní práce Suareze, který osobně bránil Pirla.
První poločas
Začátek zápasu byl nervózní, což potvrdil Mascherano, který zazmatkoval hned dvakrát během první minuty. Po pár minut se ovšem zápas uklidnil a Barcelona podle očekávání diktovala tempo hry. Úvodní gól na sebe nenechal dlouho čekat a už ve 4' otevíral účet zápasu Rakitič. Neymar dobře podržel míč, Iniesta si chytře naběhl a poté se neukvapil střelou z úhlu, ale ještě hledal volného Rakitiče, který míč uklidil do prázdné branky. Kromě skvělého Iniesty byl při tomto gólu rozhodující pohyb Pirla. Ten byl v ideálním prostoru, ale při doteku Iniesty udělal úkrok na druhou stranu, což ho vyřadilo ze hry a Rakitič byl poté úplně volný. Barcelona tedy vedla 1:0.
Katalánci se tedy dostali do rychlého vedení, což je uklidnilo. Prvních 15 minut bez sebemenších problémů kontrolovali hru a vytvářeli si šance. Například střela Neymara těsně nad nebo pěkná kombinace zakončená střelou Daniho Alvese, kterou dokázal fantasticky vyrazit Buffon. V této fázi hřiště byl přemotivovaný Vidal, který několikrát zbytečně fauloval. Je pravda, že hráči Barcelony padali velice ochotně, ale Vidal je dostatečně zkušený, aby poznal metr rozhodčího a pochopil, že nemůže hrát tak důrazně. Neříkám, že se mi tenhle metr rozhodčího líbil, ale je potřeba ho akceptovat a přizpůsobit se.
V této fázi trefil Neymar do ruky Lichsteinera, ale ten jí měl u těla, takže rozhodčí správně neodpískal penaltu. Po nějakých 15 minutách se Juventus probral a začal vystrkovat růžky. Začali si více věřit a hrozit z protiútoků. V tomto období měl šanci například Vidal nebo Marchisio. Většina akcí Staré dámy šla přes levou stranu, kde se činil především Pogba. Na obrázku níže můžete vidět přihrávky Juventusu v poslední třetině hřiště. Tato statistika je pouze z prvního poločasu.
V závěru poločasu se po chybě v rozehrávce Juve dostal do šance Suarez, ale Buffon byl znovu na místě. Do kabin se tedy šlo za stavu 1:0 pro Barcelonu.
Druhý poločas
Druhá půle začala rohovým kopem Juventusu, po kterém se do protiútoku dostala Barcelona. Bleskový přechod do útoku znamenal dokonce přečíslení 5 na 3. Rakitič do šance vyslal Suareze, ale Buffon ho znovu vychytal. Tohle je změna Barcelonské hry. Něco podobné bychom pod Guardiolou neviděli. Tím nechci vůbec snižovat práci Pepa, ale je to ideální ukázka, že tenhle tým má jiné přednosti než ten z let 2009-2011. Hráči chodí více do individuálních soubojů, kterým dokáží udělat rozdíl, což se jim povedlo i proti Juventusu. Na obrázku níže vidíte individuální průniky Juventusu a poté Barcelony.
Barcelona sice měla spoustu šancí a byla lepším týmem, ale nedokázala přidat druhý gól. Hráči Juventusu toho dokázali využít v 54‘. Celou akci začal nádhernou patičkou Marchisio. To byla opravdu pastva pro oči. Krásně načasovaná přihrávka, kterou vytvořil prostor pro Lichsteinera, jenž přízemním centrem našel Teveze, ten se dokázal otočit a zakončit. Jeho střelu ovšem Stegen vyrazil přímo k Moratovi, který bez větších problémů srovnal na 1:1.
Juventus se dostal „na koně“ a v následujících 10 minutách defenzívě Katalánců slušně zatápěl. Nejdříve se po spolupráci Moraty s Marchisiem do velké šance dostal Tevez, který přestřelil. Mnohem důležitější byl ovšem moment o pár minut později. Do vápna přišel centr z pravé strany, který už si zpracovával Pogba, ale Dani Alves ho stáhl za rameno. Jednoznačná penalta, kterou rozhodčí přehlídl. Pogba se mohl zbláznit, ale k ničemu mu to nebylo. Velká chyba rozhodčího, která značně ovlivnila celý zápas.
Pro fanoušky Juve to byl hořký moment, který o dvě minuty později dodělal Suarez. Po individuální akci Messiho se k dorážce dostal Suarez a trefil prázdnou branku. Místo penalty za stavu 1:1 prohrávali 2:1 a psychicky byli na dně. Od tohoto momentu se už nedokázali dostat do tempa a Barcelona utkání jednoznačně ovládla. Další velkou chybu při rozehrávce Juventusu dokázal využít Neymar, který hlavou zvýšil na 3:1, ale jeho gól nebyl uznán. Při hlavičce si totiž trefil ruku, ale určitě to nebyla úmyslná hra rukou. Byla to pouze nepovedená hlavička, která ho trefila do ruky. V této situaci nejsem přesvědčený, zda to bylo správné rozhodnutí. Nebyl tam totiž úmysl, ruku si vyloženě trefil, ale na druhou stranu se nabízí otázka – skončila by hlavička gólem, kdyby si ruku netrefil? Neymar se snažil dokázat, že hrál ramenem, což byl samozřejmě nesmysl, ale tento dotek ruky možná mohl být uznaný. No v této situaci si nejsem jistý, takže to nechám na někom, kdo tomu rozumí více.
Gól sice uznaný nebyl, ale na zbytek zápasu už příliš velký vliv neměl. Juventus byl psychicky i fyzicky na dně a Barcelona bez problémů kontrolovala hru. Držela míč a soupeři ho téměř nepůjčovala. Mě osobně dostal moment, kdy se po 90ti minutách náročného zápasu rozběhl Pique a sprintoval přes celé hřiště, aby pomohl při útočné akci. Utkání definitivně ukončil v páté minutě nastavení Neymar, který využil přihrávky pracovitého Pedra a zvýšil na 3:1.
Proč je trojice MSN tak úspěšná?
Tato hvězdná trojice je probírána snad úplně všude. Překonaný rekord trojice Ronaldo, Benzema, Higuaín v počtu vstřelených gólů, skvělé výkony a rozhodující góly v klíčových zápasech. Tento ofenzivní trojzubec funguje skvěle a často se to přisuzuje pouze jejich hvězdným jménům. Na jednu stranu ano, jsou to hvězdná jména, ale to není důvod, proč je to momentálně nejlepší útok na světě.
Jejich síla je především v tom, že se dokonale doplňují. Neymar s Messim jsou vynikající v soubojích 1 na 1 a Suarez je naopak klasický útočník, který se pro tým roztrhá a podstupuje ty nepříjemné souboje se stopery. Barcelona měla vždy tým plný technicky téměř dokonalých hráčů, ale příchod Suareze a Rakitiče jim dodal více agresivity a v případě Luise také možnost dlouhých míčů. Dalším plusem je, že spolu vycházejí také v soukromém životě.
Spousta fotbalových fanoušků vidí pouze hvězdná jména. Hvězdný útok Barcelony jim „dává za pravdu“, jenže takhle to zdaleka není. Důležitost Suareze už jsem zmínil, ale bez individuálně šikovného Neymara s Messim by tento útok nikdy nefungoval. Proto by například útočná trojice Costa-Ibrahimovič-Aguero skončila fiaskem. Chyběli by tam totiž hráči, kteří udělají rozdíl v soubojích 1 na 1. Stačí se podívat na útok Manchesteru United. Falcao-Rooney-van Persie. Hvězdná jména, ale na hřišti jedna velká tragédie. Proč? Všechno to jsou zakončovatelé, kteří se nevyžívají v individuálních soubojích. Tímto jsem chtěl poukázat, že to zdaleka není o hvězdných jménech, ale vše do sebe musí zapadat.
Neymar s Messim samozřejmě také dávají góly, vždyť Messi je doslova gólové monstrum, ale týmu dodávají také šířku. Hrají z křídel a užívají si individuální souboje, čímž dokáží vytvořit přečíslení. Na obrázku níže vidíte statistiku, ve kterých prostorech oba hráči přebírali přihrávky. U Neymara je to krásně vidět, ale i Messi, který má úplnou volnost přebíral spoustu přihrávek na křídle.
Tady vidíte, že tyto hráči mají pokyny roztahovat hřiště, což je rozdíl například od útočného tria Manchesteru United. Už výše jsem zmínil individuální souboje. Neymar nebyl v tomto zápase tolik vidět při individuálních kličkách, což se stává opravdu minimálně, ale tentokrát ho dokonale zastoupil Messi. Z 15 pokusů o individuální průnik byl 10 krát úspěšný, což je na finále Ligy mistrů naprosto neskutečné číslo a přímo tím potvrdil moje slova výše.
Závěr
Tento zápas ještě předčil všechna očekávání. Od většiny finálových zápasů se očekávají velké věci, ale často to končí taktickou bitvou, která nenabídne příliš šancí. Dnešní zápas byl přesným opakem. Od Juventusu se toho příliš neočekávalo, ale i když byli většinu zápasu horším týmem, tak nechybělo mnoho a mohli utkání otočit. Z mého pohledu to byl opravdu kvalitní a atraktivní zápas. Zápasu dodalo větší "grády" také konec Xaviho s Pirlem, kteří odcházejí z Evropy. Toto finále bylo zároveň velkým zadostiučiněním pro oba trenéry. Ani jednomu z nich před sezonou téměř nikdo nevěřil. Fanoušci si přáli jiné trenéry a ani jeden neměl jednoduchou startovní pozici. Enrique to měl ještě náročnější v tom, že se španělský bulvár neustále pitval v jeho vztahu s Messim a na začátku neproduktivním Suarezovi.
Nicméně oba to zvládli. Alegri dokázal v první sezoně obrovský úspěch. Domácí double a finále Ligy mistrů je pro Juventus naprosto snová sezona a všichni v klubu musí být nadšení. Enrique dokázal dokonce zkompletovat celý treble. V první sezoně získat bájný treble? Klaním se Enrique! Samozřejmě Barcelona měla tým nabitý hvězdami, ale získat treble v první sezoně je něco neuvěřitelného. Barcelona je už dlouhou dobu na absolutním vrcholu, což je výsledkem nejen fantastické práci Guardioly, ale také koncepcí celého vedení. Naprostý opak Realu Madrid, který je proto v posledních letech pouze ve stínu Barcelony. Ještě jednou musím pochválit Enriqueho, protože tento úspěch je opravdu unikátní.
Ještě chvilku bych se zastavil u Barcelony, která jako první tým získala svůj druhý treble (ligu, domácí pohár a Ligu mistrů). To je obrovský úspěch, který se zatím jinému týmu nepodařil. Barca získala svůj pátý titul v Lize mistrů, což je sice úspěch, ale AC Milan nebo Real Madrid mají trofejí více. Mnohem více zajímavé je, kolik titulů vyhráli v posledních letech. Za posledních 10 let dokázali získat neskutečné 4 tituly. To je naprostá dominance, když si uvědomíte, že v tomto čase nedokázal vyhrát žádný tým ani dvakrát, natož se přiblížit ke 4 titulům. Jednoduše generace okolo Xaviho, Iniesty, Messiho a Puyola je výjimečná a dlouho se na ní bude vzpomínat.
Nejlepší hráči
Druhou hvězdou zápasu byl Messi. Sice to nebyl jeho nejlepší výkon. Nepřipsal si gól ani asistenci, ale celý zápas byl katalyzátorem Barcelonské hry. Většina akcí šla přes něj a týmu několikrát pomohl individuálním průnikem. Vytvořil pouze jednu šanci, ale i přesto byl po Rakitičovi nejlepší na hřišti. Momentálně je spolu s Cristianem Ronaldem nejlepší střelec celé historie Ligy mistrů. Tyto dva jednoduše nemají konkurenci.
