Tento speciální článek je věnován defenzivnímu záložníkovi Arsenalu, kterým není nikdo jiný než Francis Coquelin. Tento bojovník zatím není mezi širokou veřejností příliš známý, ale to je pouze otázka času. Mě upoutal svým ojedinělým herním stylem, takže jsem se o něm rozhodl napsat samostatný článek. Postupně probereme jeho týdenní zkoušku v Arsenalu, náročné hostování ve Freiburgu, nečekaný návrat do Arsenalu a jeho herní styl.
Základní informace
Francis Coquelin se narodil 13.5.1991. Měří 1,78m. Fotbal začal hrát až v 10 letech. Předtím hrál tenis. „Pamatuju si, jak jsem hrál na jednom turnaji, ale v semifinále mi to vůbec nešlo a prohrál jsem. Po tomto zápase mi kamarád řekl, abych začal hrát fotbal. Jen tak pro zábavu jsem to tedy zkusil a nakonec se tím živím.“ Jako svůj první fotbalový tým si vybral Stade Levallois. Postupně hostoval v klubech jako Lorient, Freiburg a naposledy v Charltonu, kde ovšem odehrál pouze 5 zápasu a vrátil se zpět do Arsenalu. Svůj debut v prvním týmu Gunners si připsal při legendární porážce 8:2 na Old Trafford.
Příběh o přestupu do Arsenalu a první tréninky
Poté co na sebe upozornil v reprezentaci Francie do 17 let, tak se o něj začala zajímat spousta klubů z Ligue 1. Nicméně si ho všiml také skaut Arsenalu Gilles Grimandi, který ho pozval na týdenní zkoušku do Arsenalu. Co od toho Coquelin očekával? „Myslel jsem si, že si užiju zajímavý týden s rezervním mužstvem. Vždyť jsem nikdy netrénoval ani s prvním týmem Levallois, ale poté jsem viděl Gallase, Sagnu a Clichyho. Všechno to byli reprezentanti Francia a já jsem se jen sám sebe ptal – Co tady dělám?“ říká s úsměvem Francis
Na tréninku s prvním týmem se opravdu nenudil, což sám popisuje takto: „Hned první den jsem měl incident s Lehmanem. On na mě křičel, abych mu míč nechal, jenže já jsem neuměl ani slovo anglicky, takže jsem nevěděl, co po mě chce. Míč jsem tedy odkopl a on mě okamžitě seřval. Byl opravdu nekompromisní. Později se zase ostře pohádal Eboue s Fabregasem. Já jsem si jen říkal – tady je to šílené. Takhle to tady vypadá každý trénink? To je válka!"
Po tomto zkušebním období se vrátil zpět do Levallois se spoustou zkušeností a zážitků. Nicméně v Arsenalu zanechal dobrý dojem, což se mu později vrátilo. Volal mu sám Wenger, ale vznikla tu trochu komická situace, protože ve škole telefon zvedat nesměl. Sám to vypráví takto: „Do Levallois jsem se vrátil s obrovskými zkušenostmi. Každý se mně ptal, jaké to v Arsenalu bylo. Jednou mi ve škole zazvonil telefon, na kterém byla podivná předvolba +44. Telefon jsem nemohl zvednout, takže jsem ho nechal spadnout do hlasové schránky a poté jsem uslyšel – Ahoj Francisi, jak se máš? Podle hlasu jsem poznal, že to je hlas Wengera a s úžasem jsem ho ukazoval všem spolužákům.“
Náročné hostování ve Freiburgu
Coq už dříve hostoval v Llorientu, ale na hostování v Německu se váže několik zajímavých historek. Tato těžká zkouška postupně formovala jeho charakter. Ve Freiburgu si totiž nesedl s managerem, který ho nasazoval všude jinde, jen ne do středu hřiště. Ostatně poslechněte si přímo jeho vyjádření: „Často jsem hrával na pravém nebo levém křídle. Bylo to šílené.“ Jednou jsem přišel do kanceláře Christiana Streicha a řekl: „Nežádám toho hodně. Jen mi dejte jeden zápas uprostřed hřiště a uvidíte, čeho jsem schopen. Pokud semnou nebudete spokojený, tak tam klidně dejte někoho jiného. On mi tuhle šanci ale nikdy nedal.“
Coquelin pokračoval v emotivním rozhovoru dále: „Po zimní pauze se všechno ještě zhoršilo. Hráli jsme přátelský zápas proti týmu z druhé ligy a v poločase jsme prohrávali 5:0. Já jsem nastoupil do druhého poločasu, dali jsme gól a utkání nakonec skončilo 5:1. Další den jsme měli meeting a on neřekl ani slovo o týmu, který prohrál 5:0. Celá přednáška byla jen o mně. Po tomto incidentu jsem šel za ním do kanceláře a zeptal se ho, zda se můžu vrátit do Arsenalu. On mi na to odpověděl: Ne, spoléháme na tebe. Od té doby jsem už nehrál ani minutu.“ říká nadějný středopolař „Byl jsem sám, v cizí zemi, rozzlobený na managera, ale nakonec mě to nezlomilo a byla to dobrá zkušenost. Psychicky to bylo opravdu náročné, ale vyspěl jsem. Jednoho dne jsem se probudil a řekl jsem si: Dobře, sice vím, že nebudu hrát, ale musím tvrdě trénovat, abych byl připraven na příští sezónu v Arsenalu.“
Nečekaný návrat do Arsenalu a mentalita defenzivních záložníků
Před 5 měsíci Francis seděl v kanceláři managera Charltonu, kde právě hostoval. Arsenal už souhlasil s prodloužením hostování, což by na 99% znamenalo konec nadějí na kariéru v Arsenalu. Bob Peeters (manager Charltonu) ho pravidelně stavěl na post defenzivního záložníka a chtěl okolo něj vybudovat nový tým. Jenže o 5 dní později mu zvonil telefon a na druhé straně se ozval Wenger se slovy: „vracíš se do Arsenalu.“ Byl to obrovský obrat, protože hostování do konce sezony už bylo prakticky potvrzené, ale zranění Wilshera, Ramseyho, Artety a Diabyho vše změnilo.
V Arsenalu měl být pouze jako krátkodobé řešení, ale svými výkony natolik zaujal, že se z něj stal právoplatný člen základní sestavy. Vyřešil totiž problém, který Arsenal trápil už roky, a to je rovnováha mezi ofenzívou a defenzívou. Coquelin se o tom vyjádřil takhle: „Pokud za hráče jako Cazorla , Ozil nebo Alexis odvedu 10% práce směrem dozadu, tak oni těch 10% využijí v ofenzívě a poté rozhodující naše zápasy. Nakonec jsme všichni spokojeni, protože vyhráváme.“
Coq se dále popisuje takto: „Jsem agresivní typ záložníka. Hraji před čtyřčlennou obranou a bráním nejen za sebe, ale také za ofenzivnější spoluhráče. Snažím se rychle získat míč a poté ho okamžitě předat kreativnějším spoluhráčům. Máme v týmu technické hráče jako Cazorla, Ozil nebo Alexis, takže potřebujeme také trochu agresivity. Přesně o to se snažím právě já.“ Dále se Coquelin vyjádřil k celkové mentalitě defenzivních záložníků: „Já si myslím, že defenzivní záložníci nijak nepotřebují větší mediální pozornost. Nejsou to hráči, kteří by vyhledávali světla reflektorů. Oni si chtějí udělat svojí práci a pomoci ostatním.“
Po několika vynikajících výkonech přišlo na řadu srovnání s jedním z nejlepších defenzivních záložníků všech dob. Samozřejmě na přirovnání k legendárnímu Makelelemu je příliš brzo, ale minimálně typově a svou důležitostí pro tým jsou si velice podobní. Zidane o Makelelem: „On nikdy nebyl v záři reflektorů. Média se soustředila na jiné hráče, ale pokud Makelele nehrál, tak jakoby našemu týmu něco chybělo a na hřišti nebyl nikdo, kdo by nás jistil.“
Coq také zmínil, že na jednotlivé hráče platí různé druhy přípravy: „Fellaini byl jedním z hráčů, kteří se pohybovali v mém prostoru. Byl to náročný zápas. On je velký, silný a využívá své ruce – například na můj nos. Nicméně to je součást hry. Mám rád tyhle tipy zápasů. Je to jiný druh soubojů, ale já si to užívám. Jeden týden hrajete proti velkým a silným hráčům jako je Fellaini a další týden proti malým techničtějším hráčům jakým je například Coutinho. Vy se musíte adaptovat a umět zahrát proti všem hráčům.“
Proč je Coquelin pro Arsenal tak důležitý?
Na první pohled si můžeme říct: Dobře, dařilo se mu, ale to může být pouze náhoda. Kdyby byl tak talentovaný, tak by se prosadil už dříve. Spíše je to formou ofenzivních hráčů. Jak může být pro Arsenal klíčový někdo, kdo se pořádně neprosadil ani ve Freiburgu a hostoval v podřadném Charltonu? Odpověď na hostování ve Freiburgu už máte na začátku článku, takže já se zaměřím na ty ostatní otázky.
Hned na začátku se vrhnu na předsudek, že kdyby byl tak talentovaný, tak by se prosadil už dříve. Na jednu stranu ano, mohl se do prvního týmu prosadit už dříve, ale já bych to přičetl tvrdohlavosti Wengera. Ten si totiž neustále stál za tím, že chce mít tvořivého defenzivního záložníka a nechce vyloženě rozbíječe. Na jednu stranu je to krásná romantická představa, jak vyhrávat s neustálou elegancí, ale u té představy to končí. To samozřejmě neznamená, že jde vítězit pouze urputnou obranou a nudným fotbalem, to určitě ne. Je potřeba najít rovnováhu mezi krásnými technickými finesami a poctivou defenzivní prací.
Jednoduše každý úspěšný tým potřebuje hráče, který je ochoten se pro tým obětovat, hasit ztráty ofenzivnějších spoluhráčů a být tím pověstným zlým mužem. Vynikající ofenzíva je stejně důležitá jako vynikající defenzíva. Pokud chcete být nejlepší na světě, tak nemůžete být perfektní pouze v jedné z těchto složek. Coquelin to popsal velice trefně: „Pokud za hráče jako Cazorla, Ozil nebo Alexis odvedu 10% práce směrem dozadu, tak oni těch 10% využijí v ofenzívě a poté rozhodující naše zápasy. V týmu máme technické hráče, takže potřebujeme také trochu agresivity. Přesně o to se snažím já.“
Dlouhodobý problém Wengera byl v tom, že tento problém dlouhodobě ignoroval, což ho stálo spoustu trofejí. On žil ve své pohádce, že bude vyhrávat elegantním stylem, jenže realita je někde jinde. V týmu potřebujete hráče, kteří si nebojí „ušpinit ruce“. To byl právě důvod, proč byl v sestavě upřednostňován Arteta, který je technicky o několik levelů nad Coquelinem, ale chybí mu agresivita. Pokud máte v ofenzívě Ozila, Sancheze, Wilshera a Cazorlu, tak nepotřebuje dalšího technika, ale někoho, kdo hru dokáže přitvrdit. Když to trochu přeženu, tak o ofenzívu se ani nemusí starat, hlavně aby perfektně bránil.
Zlom pravděpodobně nastal 18.1 proti Manchesteru City. Lidé si říkali: „Jdeš hrát proti Manchesteru City s Coquelinem uprostřed hřiště? To skončí fiaskem. A my jsme vyhráli 2:0.“ Wenger do tohoto zápasu nastoupil s defenzivnější taktikou, ve které byl právě Coquelin stěžením bodem a vyloupil Ethiad. Pro Wengera to byl velký AHA moment, kdy si řekl, že je tu i jiná cesta, se kterou je mnohem reálnější vítězit ve velkých zápasech. Naprosto fantastický výkon Coquelina přispěl k tomuto velkému vítězství. Jeho ohromující statistiky - 3 vyhrané osobní souboje(100%), 6 zachycených přihrávek, 7 vyhraných hlavičkových soubojů, 11 odkopů z nebezpečných prostorů a 0 faulů! Statistiky si můžete prohlédnout v grafické podobě na obrázku níže.
Tento zápas Wengerovi konečně otevřel oči. Od té doby má Coquelin v základní sestavě neotřesitelnou pozici a tenhle výkon zdaleka nebyl pouze výkřikem do tmy. Několikrát na něj dokázal navázat a hráčům soupeře doslova znechutit celý zápas. Nicméně jsem vybral tento zápas, protože přesně to byl ten moment, kdy se vše zlomilo. Ofenzivní hvězdy za sebou mají někoho, na koho se můžou spolehnout a Wenger konečně našel tolik potřebnou rovnováhu. Coquelinovi je teď 23 let, ale pro Arsenal je nepostradatelný.
Herní styl + porovnání s ostatními defenzivními záložníky
Dost už toho bylo zmíněno výše. Sám Coquelin se popsal takto: „Jsem agresivní typ záložníka. Hraji před čtyřčlennou obranou a bráním nejen za sebe, ale také za ofenzivnější spoluhráče. Snažím se rychle získat míč a poté ho okamžitě předat kreativnějším spoluhráčům.“
Coq měří pouze 1,78m, takže to rozhodně není žádný čahoun. V porovnání s Matičem (1,94m) vypadá jako trpaslík. Ve fyzických parametrech možná ztrácí, ale vše dokáže nahradit zdravou agresivitou. I se svou menší postavou dokáže vyhrávat spoustu hlavičkových soubojů. Soupeř jeho přítomnost jednoduše pocítí. Pamatuju si ještě když hrál v Liverpoolu Mascherano, to byl velmi podobný typ hráče. Z pohledu fanouška Manchesteru United bych ho přirovnal k Benu Pearsonovi, který je momentálně v akademii, ale herním stylem mi Coquelina velice připomíná.
Co se týče samotného bránění, tak Coquelin nemá konkurenci. Jeho neuvěřitelná agresivita a chuť bránit je prostě nenapodobitelná. On bránění jednoduše miluje. Na obrázku níže vidíte porovnání s ostatními defenzivními záložníky z Premier League. Tackles won = vyhrané osobní souboje, Interceptions = zachycené přihrávky, blocks = zblokované střely, ariel duels won = vyhrané hlavičkové souboje, fauls commited = počet faulů, yellow cards = žluté karty. Všechny statistiky jsou zprůměrované na 90 minut, takže na konečný výsledek nemá vliv, zda hráč odehrál 3000 minut nebo pouze 1500, což této statistice dodává větší objektivitu.
V této statistice můžete vidět, že Coquelin opravdu dominuje. Nicméně pro lepší představu přidávám ještě ofenzivní statistiku, která sice není úplně klíčová, ale také je důležitá. Priorita defenzivního záložníka je sice chránit ofenzivnější spoluhráče, ale zároveň je důležité, aby daný hráč uměl také přesně přihrát a založit akci. Total passes = celkový počet přihrávek, total forward passes = přihrávky dopředu, chances created = vytvořené šance, AVG pass lenght = průměrná délka přihrávky, goal scored = vstřelené góly, shot accuracy = úspěšnost střelby.
Na této statistice je naopak vidět, že Coquelin v ofenzívě opravdu nedominuje. Například takový Schneiderlin je více komplexnějším hráčem a umí skvěle dopředu i dozadu. Nicméně s kvalitou ofenzivních hráčů Arsenalu jeho ofenzivní příspěvek ani není potřeba. Vyzdvihl bych především 0 v kolonce vstřelených gólů a úspěšnosti střelby. Zní to sice podivně, ale přesně tohle Arsenal potřebuje. Coquelin se do útoku vůbec netlačí a naopak zůstává vzadu, aby mohl zastavit případný protiútok, což je pro Wengera naprosto klíčové. Coquelin svá slova s nezájmem mediálních reflektorů za každou cenu myslí skutečně vážně.
Fanoušci Arsenalu si to ještě možná neuvědomují, ale přesně tohle je hráč, na kterého dlouho dobu čekali. Ne Alexis ani Ozil, ale právě Coquelin je tím hráčem, který je schopný Arsenal posunout na vyšší level. Je to přesně ten typ hráče, který Arsenalu dlouhodobě chyběl. Na závěr přidávám ještě grafickou křivku, která znázorňuje formu Arsenalu. Připomínám, že Coquelin se k týmu připojil až v druhé polovině sezony.
zdroj foto: fourfourtwo.com, telegraph.co.uk, squawka.com
zdroj přímá řeč: telegraph.co.uk