Podrobná analýza semifinále Ligy Mistrů mezi Juventusem a Realem Madrid. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co zápas rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
Semifinále Ligy mistrů, nejprestižnější soutěže na světě. Popravdě Juventus v semifinále čekal jen málokdo, ale rozhodně tu jsou zaslouženě. Oba týmy se utkaly už minulý rok ve skupinové fázi. V Turíně utkání skončilo remízou a v Madridu o gól zvítězil Real. Celková bilance je hodně vyrovnaná. Ze 16 zápasů 8x vyhrál Real, 7 krát Juventus a pouze jedno utkání skončilo remízou. Poslední památný zápas se datuje na rok 2003. Také to bylo v semifinále Ligy mistrů a šťastnějším byl Juventus, který postoupil do finále. Ze současných kádru tento zápas pamatují pouze brankáři Buffon s Casillasem. Letos je favorit Real Madrid, nicméně Juventus doma z posledních 54 zápasů prohrál pouze jednou, takže to určitě nebude nic jednoznačného.
Sestava Juventusu
Největší ztrátou pro Alegriho byla určitě absence Pogby. Paul se od svého příchodu z Manchesteru United neustále zlepšuje a pro současný Juventus je jedním z klíčových hráčů. Pro mě ten úplně nejdůležitější. Kromě Pogby chyběl také Cáceres a Asamoah, ale ani jeden z nich by v základní sestavě s největší pravděpodobností stejně nenastoupil. Speciální zápas to byl především pro Alvara Moratu, který je odchovancem Realu Madrid.
Alegri zvolil svůj klasický diamantový systém. Největším překvapením pro mě bylo, že v základní sestavě chyběl Pereyra a místo něj nastoupil Sturaro. Ten se zařadil na svém obvyklé místo uprostřed zálohy a na podhrot se vysunul Vidal. Popravdě Juventus nesleduju zase tolik, takže Sturara příliš neznám, ale Alegri podle mě vycházel z toho, aby týmu nabídl větší defenzivní stabilitu, takže nechtěl riskovat s ofenzivním Pereyrou.
Sestava Realu Madrid
Pro semifinále Ligy mistrů si Ancelotti vybral rozestavení 1-4-4-2. Z mého pohledu je toto rozestavení pro Real nejlepší, protože na rozdíl od 1-4-3-3 nabízí větší defenzivnější stabilitu. Největší ztrátou byla pro Ancelottiho jednoznačně absence Modriče. Luka je mozkem celé hry a po Ronaldovi je to pro Real nejdůležitější hráč. Další ztrátou bylo zranění Benzemy. Zbytek týmu důležitých hráčů byl fit, takže Carlo měl spoustu možností, jak složit základní sestavu.
V Ancelottiho sestavě bylo hned několik pozic, které nabízejí zajímavou diskuzi. Prvním propíraným tématem byl Chicharito. Měl nastoupit od začátku nebo bylo správné upřednostnění Isca? Za mě se rozhodl Carlo správně. V případě zařazení Chicharita by se totiž James posunul na levou stranu hřiště, kde zdaleka není tolik efektivní a do čtyřčlenné zálohy by se přesunul Bale, jenž ani zdaleka nemá defenzivní workrate Isca. Chicha je můj velký oblíbenec, ale z pohledu Realu Madrid, to bylo správné rozhodnutí. Není to o tom, že by Chicha byl špatný hráč, ale je to o systému, který se chystáte použít. Proto byl i vzhledem k okolnostem lepší volbou právě pracovitý Isco.
Druhým neméně ožehavým tématem bylo přesunutí Ramose do záložní řady. Tento krok byl ještě důležitější než zařazení Isca. Jednak tím Ancelotti minimalizoval zkraty v obraně, kterých má právě Ramos na svém kontě několik a nikdy nevíte, co zrovna vyvede. Zároveň záloze dodal rovnováhu. Illara nepřesvědčil, Lucas se zatím rozkoukává a Khedira není hráče pro Ancelottiho styl hry, navíc je zraněný. Ramos dodal záložní řadě větší agresivitu a Kroos měl více volnosti. Třetím ostře sledovaným tahem bylo upřednostnění Marcela před Coentraem. Zatímco první dva tahy hodnotím z pohledu Realu Madrid pozitivně, tak s nasazením Marcela nesouhlasím. Pro mě to jednoduše není obránce do velkých zápasů, pokud nepotřebujete otočit skóre jako například minulý rok ve finále, kdy nahradil Coentraa, aby podpořil ofenzívu. Já preferuju Fabia, který je dle mě mnohem vhodnější volba do podobných zápasů, ale Carlo evidentně věří Marcelovi.
První poločas
Utkání začalo pěkně zostra. Juventus byl od začátku hladovější a aktivnější. Prvních 20 minut Juventus úplně ovládl. Hráči Staré dámy skvěle napadali a dokázali obráncům Realu pořádně znepříjemnit rozehrávku, což se projevilo na nepřesvědčivém přechodu do útoku. Vše to začalo nejistým Casillasem, kterého hned v první minutě napadal Tevez a donutil ho k chybě při výkopu. Celá situace skončila srážkou Varana s Tevezem, ale na penaltu to nebylo.
Už v 8‘ jsme mohli vidět první gól. Juventus měl hru pod kontrolou. K míči se dostal Marchisio, který chytrou přihrávkou našel úplně volného Teveze. Jeho střelu ještě Casillas vyrazil, ale na dorážku Moraty už neměl nárok a Juventus se ujal vedení. Rozhodující při tomto gólu byl pohyb Kroose. Na začátku akce si hlídal Teveze, ale ten se poté chytrým pohybem uvolnil a Toni si toho nevšiml, čímž Tevez získal tolik potřebný prostor, se kterým dokázal správně naložit. Celou situaci se ještě snažil zachránit Varane, ale u Teveze nemohl být včas. Morata tímto gólem zlomil obranu Realu, která ve venkovních zápasech Ligy mistrů neinkasovala už 444 minut.
Tento gól hráče Juventusu nabudil ještě více. Hráli opravdu skvěle. Vysoko napadali, získávali míče a byli nebezpeční. Z toho vznikala spousta nebezpečných akcí. Vyloženou šanci měl Tevez, který využil chyby Ramose, ale jeho střela skončila pouze na tyči. Další velkou šanci měl Lichsteiner, jenže místo přihrávky vystřelil z nepřipravené pozice a střela šla mimo. Juve bylo v této části hry mnohem lepší, ale dokázalo vstřelit pouze jeden gól.
Zlom přišel přibližně po 20 minutách. Isco vyslal fantastickou přihrávku na Ronalda, který šel sám na Buffona, ale z úhlu branku minul. Nicméně to bylo takové první varování. O dvě minuty později už bylo srovnáno. Isco přečíslil pravou stranu hřiště, po několika přihrávkách se k míči dostal James, který skvělým centrem našel Ronalda a ten se nemýlil. Srovnal na 1:1. Tenhle gól hráče Realu nakopl. Hra se úplně otočila a právě baletky udávali tempo hry a byli dominantnějším týmem. V této fázi zápasu měl obrovskou šanci James. Marcelo zakombinoval s Iscem, který poslal prudký centr do nebezpečného prostoru, ale James trefil hlavou z malého vápna pouze břevno. To bylo v prvním poločase vše.
Druhý poločas
Po zajímavém prvním poločase nastal útlum. Tempo bylo značně pomalejší a nikdo nechtěl udělat chybu. Nicméně v 55‘ přišel rozhodující gól zápasu. Do protiútoku dva na dva se hrnul Tevez s Moratou. Alvaro si chytře naběhl, ale Marcelo viděl, že by ho nestihl, takže ho správně fauloval, za což později dostal žlutou kartu. V akci tedy zůstal Tevez s Carvajalem. Carvajal to udělal v první fázi skvěle a už to vypadalo, že Teveze vytlačí ze střeleckého úhlu, jenže v poslední chvíli šel nepochopitelně do skluzu a Teveze fauloval. Byl to naprosto zbytečný zákrok, protože Tevez už neměl kam jít. Penalta byla zasloužená a navíc mě překvapilo, že Carvajal nedostal žlutou kartu. Carlito jí proměnil a poslal Juventus do vedení 2:1.
Po hodině hry se Ancelotti rozhodl pro změnu. Do hry tedy poslal Chicharita, což hodnotím jako správný tah, protože potřeboval ofenzívu okysličit. Nicméně mě šokovalo, že ze hřiště stáhl Isca. Francisco po naprosto famózní první polovině sezony začal trochu uvadat a v posledních zápasech to nebylo ono, ale tentokrát byl proti Juventusu vynikající. Očekával jsem stáhnutí neviditelného Balea, případně Jamese, ale určitě ne šikovného Isca. Tohle nebylo správné rozhodnutí. Nicméně stalo se a Real přešel na rozestavení 1-4-3-3.
Alegri na to reagoval nasazením Barzagliho. Ze hry stáhl Storara a přešel na defenzivnější rozestavení 1-3-5-2. Toto rozestavení Juventus využíval především v době, kdy je trénoval Conte, ale pod Alegrim se k tomuto rozestavení příliš nevrací. Nicméně v této situaci to hodnotím jako správné rozhodnutí. Bylo jasné, že Real vrhne více sil do ofenzívy, takže bylo důležité pojistit defenzívu nasazením Barzagliho.
Ze strany Alegriho to byl dobrý tah, protože zamezil nebezpečným náběhům za obranu, ale pro diváka to už tak zajímavé nebylo. Šance prakticky zmizely. Hra v druhém poločase už zdaleka nebyla tak atraktivní. Kromě gólu Teveze jsem zaznamenal pouze dvě další šance a obě měl Juventus. Konkrétně Llorente, který nahradil střelce prvního gólu Alvara Moratu. Nejdříve využil chyby Varana, obešel Casillase, ale neměl dostatečnou rychlost, aby mohl zakončit do odkryté branky. Další šanci měl až v nastavení, kdy se dostal k zakončení po přímém kopu Pirla, ale hlavička mu vůbec nesedla a nebyla dostatečně razantní. Kromě těchto tří akcí se v druhém poločase prakticky nic nedělo.
Ofenzíva Realu Madrid
Vynechme teď klasické omáčky o hvězdných jménech a pojďme se podívat na to, jakým stylem se Real v tomto utkání prezentoval. Včerejší hra se odvíjela především od absence podceňovaného Modriče. Jak jsem zmínil, Real má spoustu hvězd, ale právě Luka je mozkem celé hry a jeho absence byla hodně znát. Ramosovi se zápas příliš nepovedl, ale ani při nejlepším možném výkonu nemohl Modriče nahradit. Maximálně mohl týmu dodat jiné kvality – poctivou defenzivní práci, vyhrané osobní souboje nebo centimetry při obraných i útočných standardních situacích.
Vzhledem k absenci Modriče tedy muselo nastat mírné poupravení hry. S Ramosem uprostřed hřiště se nemůžete spoléhat na to, že soupeře přehrajete rychlými kombinacemi a následnou nečekanou finální přihrávkou. Proto se tedy Ancelotti rozhodl pro poupravení jeho stylu. Chtěl hrát více po stranách. Tuto roli plnil Isco s Jamesem, kteří se do středu stahovali jen výjimečně a drželi se především na křídle, ale neplatilo to jen pro ně dva. Například Ronaldo tentokrát nastoupil v útoku, ale také se často stahoval do stran a snažil se přečíslit kraje hřiště. Na obrázku vidíte, kde Ronaldo přijímal přihrávky.
Problém byl ovšem v tom, že například takový Marcelo tohle utkání vůbec nezvládl. Jednak několikrát propadl při bránění, ale teď mi jde především o jeho ofenzivní fázi. Jako levý bek měl při tomto systému hodně zodpovědnosti, ale vůbec se mu nedařilo. Isco mu svým pohybem vytvářel prostor u lajny, ale Marcelo neposlal ani jeden centr, který by našel jeho spoluhráče. Měl tam pouze jeden centr, který šel do dobrého prostoru, ale i ten byl o kousek přetažený. Na obrázku můžete vidět všechny centry Marcela.
Závěr
Utkání skončilo z mého pohledu lehce překvapivě, ale zase nemůžu říct, že by mě to nějak šokovalo. Juventus má letos silný tým, navíc doma neprohrává. Osobně jsem očekával remízu, ale Alegri dokázal svůj tým opravdu velmi dobře připravit a celkově byl Juventus lepší. Předvedli opravdu nadstandardní výkon, který je hoden semifinále Ligy mistrů. Od Realu jsem sice očekával víc, ale Juventus byl doopravdy silný a vyhrál zaslouženě. Byla tam sice pasáž, kdy dominoval Madrid, ale James skóre neotočil a v druhém poločase už byl Real unavenější a nedokázal si vypracovat žádnou pořádnou šanci. Nicméně konečný výsledek není výhrou pro nikoho. Juventus sice vyhrál, ale zároveň doma dostal gól. Situaci do odvety je otevřená, ale větší šance dávám pořád Realu.
Nejlepší hráči
Druhým nejlepším hráčem utkání vybírám Isca. Sice odehrál pouze hodinu, ale i tak byl pro Real rozdílovým hráčem. Pro své spoluhráče vytvořil tři gólové šance, měl 95% úspěšnost přihrávek a táhl ofenzívu Madridu. Navíc pomáhal také defenzívě a jako vždy makal i pro tým. O to více mě šokovalo, když Ancelotti stáhl právě jeho.
Třetí hvězdnou zápasu byl znovu hráč Juventusu. Tentokrát Arturo Vidal. Nastoupil trochu netradičně v ofenzivní záloze, ale byl vynikající. Pro své spoluhráče vytvořil dvě šance, měl 86% úspěšnost přihrávek, ale zároveň makal i dozadu. Tři vyhrané souboje a tři zachycené míče jsou toho důkazem. Nebyl tak dominantní jako první dva jmenovaní, ale i on si za tento výkon zaslouží uznání.
Přidávám obrázek výkonu Teveze v grafice.
Týmové statistiky
foto zdroj: fourfourtwo.com, footballuser.com