Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, a co utkání rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
Ve včerejším utkání jsme nastoupili na půdě Arsenalu, který byl mírným favoritem. V tomto zápase šlo opravdu o hodně. Byl to přímý souboj o příčky zaručující kvalifikaci do Ligy Mistrů. Výsledkově jsme tento zápas zvládli a z Londýna si vezeme plný počet bodů, ale bylo to takhle vynikající i po herní stránce? K tomu se dostanu v článku.
Sestava Manchesteru United
Kvůli zranění chyběl Rafael, Jones, Rojo, Evans, Blind a Falcao, což se samozřejmě někde muselo projevit, ale tohle prostě nemůže sloužit jako výmluva. V posledních 5 letech pravidelně figurujeme na prvním, případně druhém místě v počtu zraněných, takže to jednoduše není náhoda. Zranění k fotbalu patří a je na našem trenérském a lékařském týmu, aby se s tímto problémem vypořádali. Do té doby to musíme brát jako fakt, který je sice smutný, ale je to tak.
Nastoupili jsme v rozestavení 3-4-3. Ve středu obrany byl Smalling, po své pravé ruce měl talentovaného McNaira a na druhé straně další mladíka Blacketta. Před touto obranou nastoupila dvojice středních záložníků Fellaini-Carrick a roli wingbacka plnil Valencia na pravé straně a Shaw na levé straně (později Young, který vystřídal zraněného Shawa). Nejvýše na hrotu byl van Persie a pod ním se pohybovala dvojice Rooney - Di Maria. Tady jde jen těžko určit, které posty přesně hrály, protože oba měli hodně volnosti.
Ze sestavy byla už klasicky suverénně největší ztráta absence Herrery. „Bohužel“ to nebylo ze zdravotních důvodů, ale bylo to rozhodnutí našeho managera. Ander patří od začátku sezony k našim nejlepším hráčům, ale poslední 4 zápasy sedí na lavičce náhradníků, ale důvod nikdo nezná. Dále nám výrazně chyběl především Falcao s Rafaelem, ale ani jednoho do utkání nepustily zdravotní problémy. Jinak tomu nebylo ani u Blinda.
Sestava Arsenalu
Wengerův tým hraje stále stejně. Nastoupili v rozestavení 4-1-4-1. Klasická čtyřčlenná obrana, defenzivní záložník Arteta, dvojice středních záložníků Wilshere-Ramsey. Na pravém křídle se pohyboval OX Chamberlain, který se držel blízko postranní čáry a na druhé straně trápil naší obranu Alexis Sanchez, který se naopak často stahoval do středu hřiště a snažil se dostat do výhodné střelecké pozice. Na hrotu se pohyboval náš odchovanec Danny Welbeck, který si v některých fázích zápasu měnil pozici s Alexisem, ale jinak se pohyboval především na hrotu.
Průběh zápasu do prvního gólů
Arsenal na nás vlétl hned od první minuty. Vysoko napadali a rychle získávali míče na své kopačky. Naše záloha si s tímto presingem vůbec nedokázala poradit. Míče jsme buď ztráceli nebo přišel dlouhý odkop, který ve většině případů také nebyl úspěšný. V prvním poločase jsme se prakticky vůbec nedostali do hry. Arsenal nás přejel a naše záloha vůbec nevěděla, kde jim hlava stojí. Když to řeknu lidově, tak to byl kolotoč zadarmo. Náš přechod do útoku byl naprosto katastrofální. Už proti City se nám přechod do útoku příliš nedařil, ale dnes to bylo ještě horší. Vůbec jsme nebyli schopní konstruktivně založit akci, ale vše se řešilo dlouhými míči. Jediný způsob, jak jsme dokázali založit akci byl nákop De Gey na Fellainiho, který se poté míč snažil sklepnout nebo prodloužit, ale nějaká postupná kombinace v našem případě vůbec neexistovala .O poločas to mohlo být klidně 4:0 a nikdo by nemohl vůbec nic namítnout. Jenže nás znovu zachránil naprosto famózní De Gea, který chytá v úžasné formě. Poločas tedy skončil bezbrankovou remízou.
Zajímavou funkci plnila trojice ofenzivních hráčů van Persie, Rooney, Di Maria. Dá se říct, že jsme vlastně hráli na tři útočníky. Sice ne typické, ale všichni tři se na hřišti chovali jako útočníci. V praxi to vypadalo tak, že všichni tři hráli hodně vysoko, ale vzhledem k naprosté neschopnosti naší zálohy se k nim míč téměř nedostal. V několika ojedinělých momentech byl náš dlouhý nákop úspěšný díky čemuž se do individuálních soubojů dostal Di Maria, ale tyto náznaky šancí bychom spočítali na prstech jedné ruky. Všichni tři tedy byli vypojeni ze hry a svůj dopad to mělo i v defenzívě, protože díky tomu, že hráli takhle vysoko, tak se logicky vůbec nestíhali vracet a několikrát vznikali situace, kdy všichni tři stáli kolem půlící čáry, jenže krajní obránci Arsenalu vyráželi do útoku, takže v obraně způsobili přečíslení. Právě z těchto situací vznikla většina šancí Arsenalu, protože měli v ofenzívě jednoduše přesilu. Můžeme se tu bavit o hvězdných stoperech za desítky nebo i více milionů liber, ale pokud nebudeme bránit i útočit jako tým, tak to bude úplně k ničemu. Líbila se mi věta Garyho Nevilla, který zápas s Arsenalem komentoval: „Best players doesn’t make best team“ Přeloženo do srozumitelné češtiny to znamená – Můžete mít spoustu hvězdných hráčů, ale pokud nebudou hrát jako tým, tak je to k ničemu.
Druhý poločas pokračoval v nastoleném trendu z první půle a nezměnilo se vůbec nic. Arsenal nás znovu tlačil, my jsme nevěděli co hrát a celkový dojem z naší hry byl hodně zmatený. Arsenal se znovu dostal do několika šancí, ale ani na začátku druhého poločasu nedokázal žádnou proměnit. Zápas zlomil šťastný, ale za to velmi důležitý vlastní gól Gibbse. Young poslal do vápna centr na Fellainiho, který se k míči sice nedostal, ale svou aktivitou dopomohl srážce Gibbse s brankářem, díky čemuž se k míči dostal Valencia, kterému střela úplně nesedla, ale nešťastník Gibbs si jí srazil do vlastní branky.
Průběh zápasu po vlastním gólu Gibbse
Díky tomuto gólu jsme se dostali do vedení, což mělo neblahý vliv na psychiku hráčů Arsenalu. Jejich tým jednoduše není psychicky odolný, aby dokázal vyhrát ligovou soutěž. Nemají mentalitu šampionů. Po obdrženém gólu se hráči Arsenalu zbláznili a krajní obránci se dostávali až do pozic klasických křídel, což sice způsobilo přečíslení v naší obraně, ale v 90% se vysunul i bek na druhé straně, který tam byl úplně k ničemu a vzadu zůstal pouze Per a Monreal. Proti nim zůstala dvojice Di Maria – van Persie a do protiútoků se zapojoval také Rooney. Výsledkem byl sice velký tlak Arsenalu, ale byl to zbytečně velký risk. Byla jen otázka času, kdy toho dokážeme využít. Z vysokého postavení krajních beků soupeře plynulo několik nebezpečných protiútoků našich hráčů. Ve dvou případech jsme šli dokonce sami na brankáře. Rooney svůj nájezd proměnil, Di Maria ne. Druhý gól definitivně rozhodl o naší výhře. V samotném závěru ještě snížil nechytatelnou ránou Giroud, ale to bylo i přes nesmyslně dlouhé nastavení vše.
Problém uprostřed hřiště
Jak už jsem několikrát zmínil, tak jsme znovu naprosto propadli uprostřed hřiště. Výkon středních záložníků byla naprostá katastrofa. Asi všichni si pamatujeme naše výkony v úvodu sezony, když jsme začali hrát diamantové rozestavení. Měli jsme problémy v obraně, útočníci zahazovali tutovky, ale věc, která fungovala opravdu perfektně byla záložní řada. Náš problém se ovšem veze od zápasu s West Brom. V tomto zápase nastoupil nedoléčený Herrery, kterého v druhé půli nahradil bojovný Fellaini. Ten na nic nečekal a svým gólem si řekl o základní sestavu, jenže tohle byl začátek konce naší skvěle fungující záložní řady. Fellaini vyhrává souboje, je to bojovník a určitě je nepříjemné proti němu hrát, ale tohle všechno splňuje i Herrera. Sice je menší, takže není tak platný při standartních situacích, ale také vyhrává spoustu osobních soubojů a navíc je v těchto zákrocích mnohem přesnější a tolik nefauluje.
O Anderovi už toho bylo řečeno dost, takže se vrátím k dnešnímu zápasu. Střední záloha, nejdůležitější post v moderním fotbale. Pokud nemáte kvalitní střední záložníky, tak těžko můžete předvádět nějak atraktivní a zároveň úspěšný fotbal. Na výkonu těchto tvořivých záložníků jsou závislý jak útočníci, tak i křídla. Nám střední záložník chyběl několik let, což na naší hře bylo vidět na první pohled. V posledních zápasech se ovšem vracíme do minulé sezony. Střed zálohy Carrick-Fellaini. Oba tito hráči můžou být prospěšní, pokud hrají ve správném systému, ale pokud oni dva mají tvořit hru, tak nám zbývá jedině doufat v zázrak. Nechápejte mě špatně, Carrick dokáže dát vynikající přihrávku, ale hru často zpomaluje, práce s míčem mu trvá a pokud ho soupeř presuje, tak tyto situace vůbec nezvládá. Vedle něj byl Fellaini. Velký, silný hráč, který dokáže střílet spoustu gólů, ale prosím, nechtějme po něm, aby něco tvořil. Už jsem to psal minule, ale musím i dnes. Fellaini prostě tvůrce nebyl, není a nikdy ani nebude. Jeho přednosti jsou úplně jinde, ale periferní vidění, rychlá práce s míčem nebo odhad na přesnou kolmici k jeho přednostem rozhodně nepatří a patřit ani nebudou.
Výsledek byl samozřejmě vidět. V záloze jsme nevytvořili vůbec nic, nedokázali jsme ani podržet míč, natož nějak vykombinovat zálohu Arsenalu. Jaký kontrast oproti začátku sezony, kdy jsme v diamantovém rozestavení každého přehrávali. Každopádně od první minuty byl náš střed pole naprosto mimo. Carrick hrál DM, Fellaini se vysouval dopředu, aby mohl sbírat dlouhé nákopy obránců, jenže na tvoření hry už poté nikdo nezbyl. Pojďme se tedy zpětně podívat, jak to na hřišti vypadalo.
Tady vidíme přihrávky Carricka. Zelené jsou úspěšné, červené neúspěšné. Střední záložník Manchesteru United zaznamenal v zápase 19 úspěšných přihrávek. Je potřeba k tomu něco dodávat?
Tady vidíme Artetu, který nastupuje na stejném postu. Modrá přihrávka znamená gólovou asistenci.
Ze strany Arsenalu se můžeme podívat na Ramseyho. Už jen počet červených přihrávek značí, že se snažil o koncové přihrávky, které dostanou spoluhráče do šance. Také si všimněte jeho akčního radiusu. Pohyboval se po celém hřišti, nestál pouze ve svém vymezeném prostoru, ale snažil se kompletně ovlivnit hru svého mužstva. Žlutá přihrávka značí vytvořenou šanci, která neskončila gólem.
Srovnávat ho nemůžu s nikým jiným, než s naším odchovancem Welbeckem, který si branku sice nepřipsal, ale pro svůj tým byl mnohonásobně prospěšnější. Ať už při napadání, v kombinaci nebo v chuti dostávat se do gólových šancí. Žluté přihrávky značí vytvořené šance, které neskončily gólem.
