Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co utkání rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
Ve čtvrtém kole FA cupu jsme zavítali na hřiště Cambridge United, který se nachází ve čtvrté nejvyšší soutěži – League Two. Mezi týmy jsou obrovské rozdíly. Vždyť hráči Cambridge měli dokonce zakázáno si vyměnit dres. Pokud si ho chtěli vyměnit, tak to museli později zaplatit. Pokud by si ho vyměnili o poločas, tak by neměli v druhé půlce v čem nastoupit. Další zajímavostí byl také samotný datum utkání. Poprvé od 14. dubna 2006 jsme hráli oficiální utkání v pátek (do této statistiky se nepočítají zápasy během vánoc).
Sestava Manchesteru United
Na listině zraněných zůstává stále pouze Ashley Young. Kromě něj byla naše sestava kompletní. Situace ohledně zranění našich hráčů se začíná zlepšovat, což je pro nás fantastická zpráva. Nerad bych to zakřikl, ale řekl bych, že se práce nového kondičního trenéra začíná projevovat. Van Gaal měl tedy k dnešnímu zápasu k dispozici prakticky celý kádr a měl několik možností, jak zvolit úvodní jedenáctku.
Van Gaal na tiskové konferenci sice oznámil, že při diamantovém rozestavení 4-4-2 vrtí zadkem, ale i přesto ho do dnešního zápasu zvolil. Já můžu říct jen – konečně. Samozřejmě je před realizačním týmem hodně práce, ale je to takový první pozitivní krůček, tedy pokud to nebyla pouze jednorázová záležitost, ale o tom raději nebudu ani uvažovat. V základní sestavě chyběl Shaw, Rafael a především Herrera, což nebylo ideální, ale nemůžeme chtít vše najednou. Navíc šanci dostal Januzaj s Wilsonem, takže jsem byl se sestavou celkem spokojený.
Sestava Cambridge United
O našem soupeři jsem slyšel úplně poprvé, ale jelikož jsme v minulém kole nastoupili proti Yeovilu, takže tyto zápasy můžu trochu porovnat. Oba tyto týmy preferovaly dlouhé nakopávané míče, což jsme věděli už před začátkem zápasu. Největším rozdílem mezi těmito týmy byl styl napadání. Zatímco Yeovil nás napadal vysoko a v prvním poločase na nás vlétl s naprosto zběsilým presingem, tak hráči Cambridge se zatáhli, nechali naše stopery v poklidu kombinovat, ale jakmile jsme přešli půlící čáru, tak nás začali dostupovat stejně poctivě, jako Yeovil napadal na naš polovině. Hluboko zatažená obrana, minimální prostory mezi liniemi v kombinaci s obrovským odhodláním. To byl výkon Cambridge.
0' – 67'
Úvodní hodina tohoto zápasu byla taková ospalá. Míč tedy konečně nedrželi stopeři, takže jsme se posunuli o několik metrů blíže k brance, ale výsledný efekt nebyl nijak výrazný. Největším problémem byla díra mezi Carrickem a trojicí Januzaj, Di María, Fellaini, ale k tomu se vrátím podrobně později. Na průběhu utkání bylo jasně vidět, kdo je outsider a kdo favorit, což by mělo být v takovém případě samozřejmostí, ale jak dobře víme, tak tomu letos několikrát nebylo.
Hře jsme tedy dominovali, ale pořád nás trápil zlozvyk zbytečných nakopávaných míčů v době, kdy to nebylo vůbec potřeba. Na výraznější šanci jsme si museli počkat až do nastaveného času prvního poločasu, kdy se po přihrávce od Di Maríi dostal do střelecké pozice Januzaj, ale míč nepochopitelně zasekl, takže z toho nakonec nic nebylo. V 60‘ přišla ze zálohy konečně kolmá přihrávky od Carricka, který našel Falcaa, ten se na vápně uvolnil, ale jeho střelu na vzdálenější tyč vychytal brankář domácích.
68‘ - konec utkání
V 68‘ ze hřiště odešel Wilson s Fellainim, které nahradil van Persie s Herrerou. Příchod Andera naší hru okamžitě rozhýbal a Ander ukázal, proč si získává čím dál více sympatií mezi fanoušky červených ďáblů. Na rozdíl od Fellainiho se více zapojoval do rozehrávky a žádal si míč, čímž vnesl do defenzívy Cambridge mnohem více zmatku. Tento úsek nebyl z naší strany vůbec špatný a zradilo nás pouze špatné zakončení.
V 70‘ vyslal Di Maríi lob na van Persieho, který ale přestřelil. V 74‘ Herrera kombinoval s Valenciou, poté nečekanou kolmicí vyslal do šance Di Maríu, ale ten byl v celkem ostrém úhlu, takže to neměl úplně nejjednodušší. O minutu později přišla další šance, když Herrera nacentroval míč do vápna a na malém vápně našel van Persieho, kterému hlavička vůbec nesedla, takže ani tentokrát jsme se nemohli radovat. Poslední šance přišla v úplném závěru, když se fantastickým způsobem uvolnil Januzaj, ale střelu Di Maríi dokázal brankář domácích zlikvidovat.
Rozestavení záložníků
Pozice našich záložníků v dnešním zápase vycházela ze zápasu s Newcastlem, ve kterém jsme sice nastoupili v rozestavení 3-5-2, ale vznikl tu nápad vynechat klasický post CM (středního záložníka). Místo toho jsme nastoupili s jedním DM (defenzivní záložník) a dvěma AM (ofenzivní záložník). Dnes to tedy bylo trochu jiné, protože jsme nastoupili v jiném rozestavení, ale podstata zůstala stejná.
Byl to takový hybridní diamant s tím, že Carrick hrál jako klasické DM a často se zatahoval mezi stopery a Di María s Fellainim hráli jako AM s tím, že Fellaini se držel více pravé strany. Adnan působil prakticky jako levý záložník, ale především v prvním poločase se stahoval do středu hřiště. Já vůbec nejsem fanouškem tohoto dělení na ofenzivní a defenzivní hráče, takže se mi hra bez klasického středního záložníka vůbec nelíbí.
Největší problém byl v tom, že mezi Carrickem a trojicí Di María, Fellaini, Januzaj byla obrovská díra, což nám znemožňovalo okamžitý přechod do útoku. Hráči od sebe byli příliš daleko a Di María ani Fellaini se pro míče příliš nestahovali. Nicméně já bych je za tohle nekáral. Stejný problém bylo totiž při několika předchozích zápasech, když na této pozici hrál Rooney s Matou. Mezi nimi a Carrickem byla také velká díra a měli jsme totožný problém. Tohle jsou pokyny od van Gaala, který chce své hráče vysoko, ale poté tím trpí přechodová fáze, o kterou se musí starat stopeři. Jones v tomto zápase vypadal několikrát zoufale, ale podívejme se, kam až se v některých případech musel vysunout. Poté Phil vypadá jako „dřevo“, ale tohle je problém v postavení našich hráčů. Stoper musí umět rozehrát míč, ale u nás stopeři prakticky suplují práci středních záložníků, což je extrém. V neposlední řadě více hráčů v útoku se nerovná větší ofenzivní síla. Právě naopak, kdyby si naši záložníci zběhli hlouběji do pole, tak by vytáhli také jednoho/dva protivníky, čímž by se vytvořilo více místo v poslední třetině hřiště a nebylo by to takto přehuštěné.
Pozice Fellainiho
Post Fellainiho je největší nesmysl v našem systému. Dokonce i Di María v útoku dává větší smysl, ale Fellaini uprostřed zálohy s těmito úkoly je prostě šílenost. Nastoupil na pozici RCM (pravý střední záložník), takže samozřejmě musel pomáhat také Valenciovi, ale pokud do sestavy dáte Fellainiho, tak mu musíte pokyny trochu upravit. Není přeci možné, aby Herrera s Fellainim, tedy dva diametrálně odlišní hráči hráli naprosto stejný post se stejnými úkoly. To při vší úctě k našemu trenérskému týmu nemůžou myslet vážně.
Já už jsem si při rozestavení 3-5-2 několikrát všiml, že se Fellaini často pohyboval u pravé postranní čáry a v některých případech dokonce centroval. Ze začátku to bylo vtipné, ale když to opakoval několik zápasů po sobě, tak už mi tolik do smíchu nebylo. Jsou to taktické pokyny od van Gaal, který má svou filozofii, od které nehodlá ustoupit, takže nikomu svůj systém neupraví, což není zrovna nejideálnější řešení. Neříkám, že kvůli jednomu hráči musíme měnit celý herní styl, to určitě ne, ale je potřeba poupravit herní role, pokud nastoupí typologicky odlišný hráč. Není přeci možné, aby Fellaini a Herrera plnili stejnou roli. Na tomhle tratí především Fellaini, který vypadá jako „neschopný nekopa“, ale pokud ho hodláme nasazovat do podobných pozic, tak nám opravdu k ničemu nebude. Fellaini je unikátní hráč, ale pokud se bude pohybovat u pravé postranní čáry, tak totálně zabijeme jeho potenciál. Pro lepší přehled přidávám mapu pohybu Fellainiho a po ním také Herrery.
Závěr – zhodnocení týmového výkonu + nejlepší a nejhorší hráči
Samotný výkon samozřejmě nebyl dobrý, to jsme viděli všichni, ale já to vidím pozitivně. Konečně jsme přešli na diamantové rozestavení 4-4-2 a po příchodu Herrery jsme viděli, že takhle by to určitě šlo. Potřebujeme na to vhodné typy hráčů, ale osobně si myslím, že s tímhle systémem máme šanci na dlouhodobý úspěch. Teď už jen doufat, že u něj vydržíme a nevrátíme ke třem stoperům. Ani samotná remíza není tak tragická. Zůstali jsme v soutěži a budeme mít o zápas navíc, tedy další příležitost, jak vyladit náš systém.
Dnes nikdo příliš nevynikal, ale jako nejlepšího hráče vyberu Januzaje. Po delší době konečně dostal příležitost v základní sestavě a mě osobně rozhodně nezklamal. Především se mi líbil jeho výkon v prvním poločase, kdy se pohyboval více uprostřed hřiště. Dále si pochvalu zaslouží Rojo, ale také Di María, který sice nepředvedl nijak strhující výkon, ale byl u všeho důležitého a pro své spoluhráče připravil čtyři šance. Velmi dobrý výkon předvedl také Herrera, který si za 20 min připsal dvě vytvořené šance, což bylo po Di Maríovi nejvíce s týmu a tři tackly, čímž vyrovnal Jonese, Roja a Fellainiho, kteří měli shodně po třech obranných zákrocích.
Za nejhoršího vybírám Fellainiho. Už jsem se k němu vyjádřil výše a je mi ho líto, protože to nebyla úplně jeho vina, ale zároveň i tak si mohl poradit lépe a působit živěji. K němu připojím ještě oba útočníky. Oba to sice měli hodně těžké, ale především Wilson se mi vůbec nelíbil.
zdroj:footballuser.com, dailymail.co.uk