Pohledem ďábla: Crystal Palace - Manchester United

Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co zápas rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.

Třikrát v řadě jsme neprohráli už několik let, ale čtyřikrát po sobě? To bychom se museli vrátit hluboko do minulosti. Proti Crystal Palace máme podobné statistiky jako proti WBA. Z posledních 8 venkovních zápasů jsme proti nim 5 krát udrželi čisté konto. Nicméně statistiky z minulosti jsou sice pozitivní, ale o současné formě a kvalitě kádru vám toho příliš nenapoví.

Sestava Manchesteru United

V závěru sezóny se nám trochu vrátili zranění, ale není to nic hrozného. Prakticky ve všech případech se jedná o lehká zranění. Jediný Carrick si odpočine delší dobu. K dispozici tedy nebyl Di María, Rojo a van Persie. U prvních dvou se jednalo o lehčí zranění, van Persieho porazil virus, který v minulém týdnu trápil také Wilsona.

Ze základní sestavy jsem byl zklamán. Je pravda, že Angel nebyl k dispozici, což nám zúžilo možnosti v ofenzívě, ale přesto byl na lavičce Januzaj. Třikrát po sobě jsme prohráli, ale přesto nastoupila stejná sestava. Pozitivní bylo snad jen to, že Rooney nebyl stažen do zálohy, kde je pravidelně nejhorší na hřišti, ale zůstal v útoku. Nicméně ve třech předchozích zápasech jsme měli problémy s individuálními průniky, ale znovu na křídle nastoupil Mata, který má přednosti úplně jinde, což nám je ovšem proti zatažené obraně k ničemu.

Sestava Crystal Palace

Pardew vsadil na své klasické rozestavení 1-4-3-3, které používá proti velkým týmům. Na lavičce nechal Puncheona, protože potřeboval stabilitu uprostřed hřiště. Právě z tohoto důvodu dostal přednost Ledley, který pomohl zpevnit střed pole. Hlavní záměr našeho soupeře nebyl nijak překvapivý. Vzhledem k rychlosti a individuálním schopnostem Zahy a Bolasieho bylo jasné, že Pardew vsadí na tuhle taktiku. WBA dokázalo velmi dobře bránit, ale na křídlech jim chyběly podobné individuality, které umí udělat rozdíl. Právě proto jsem proti Crystal Palace očekával náročnější utkání.

První poločas

První poločas byl velmi podobný poslednímu utkání proti West Brom. Nikam jsme se nehrnuli, drželi jsme míč, ale k ničemu to nevedlo. Když to přeženu, tak můžu zkopírovat článek proti WBA, a co se týče průběhu první půle, tak o nic nepřijdete. Znovu stejná písnička. Držíme míč, přihráváme si nesmyslně dokola. Poté záleží zda míč dostaneme na pravou nebo levou stranu hřiště. Když míč dostaneme na pravé křídlo, tak si Mata třikrát narazí, aby ho mohl zase vrátit zpět, což nic nevyřeší. Pokud hru přesuneme na levé křídlo, tak se Young pokusí o individuální průnik, kterým buď vytvoří šanci nebo zkazí centr. Včera hrál skvěle, takže dokázal udělat rozdíl.

Byla to vyloženě nuda. Těžko to můžeme nazvat jinak. Z polospánku nás málem probral Blind, který vyslal dobrou střelu ze střední vzdálenosti, ale Speroni jí s vypětím všech sil vyrazil. Tohle byl pěkný moment. Konečně se někdo odhodlal ke střelbě ze střední vzdálenosti, která nám velmi chybí. Kromě tohoto momentu byl Blind myšlenkami asi jinde, ale za tuhle střelu ho musím pochválit.

Naší druhou šanci vytvořil Young. Uvolnil se na křídle, poslal centr do vápna, který rukou zastavil Dann a rozhodčí odpískal pokutový kop. Na první pohled to může vypadat, že to bylo hodně přísné, protože ruka byla téměř u těla, ale z opakovaného záběru uvidíte, jak se Dann naklonil, aby ho to do té ruky trefilo. Pokud by to neudělal, tak za ním stál Rooney, který by mohl zakončovat z malého vápna. K penaltě se postavil Mata a otevřel účet zápasu.

Kromě střely Blinda a penalty jsme si nevytvořili téměř nic. Youngovi se povedlo několik průniků, ale kazil finální fázi, takže to nevedlo k žádné větší šanci. Po centru Herrery měl slušnou možnost Fellaini, ale zradilo ho zpracování. Naše hra jednoduše nebyla vůbec dobrá. Vedli jsme sice 1:0, což bylo pozitivní, ale herně to bylo utrpení. Vyjma Younga to bylo bez jakékoli jiskry, nadšení a snahy zkoušet náročnější přihrávky, případně obejít protihráče.

Druhý poločas

Pardew se rozhodl, že hned od začátku druhé půle do hry pošle Puncheona a změní rozestavení na ofenzivnější 1-4-4-2. Zaha se přesunul na pravou stranu, Bolasie hrál staženějšího útočníka a na levé křídlo se postavil nově příchozí Puncheon. Ze strany Pardewa to byl pozitivní krok, kterým naznačil, že s utkáním chce něco udělat. Do hry tedy poslal tyto rychlonohé hráče a v naší defenzívě to způsobilo pořádný zmatek. Vlevo na obrázku vidíte základní sestavu a na pravé straně máte postavení hráčů po změně rozestavení na 1-4-4-2.

Tato změna měla okamžitý efekt. Hráči Palace začali napadat výše, s čímž jsme si vůbec nevěděli rady. V zápasech proti Tottenhamu nebo Liverpoolu jsme se setkali se stejně agresivním napadáním, ale dokázali jsme to vyřešit dlouhými míči na Fellainiho. Dnes jsme se pokoušeli o něco podobného, ale Fella tyto souboje prohrával, takže to nebylo efektivní. Výsledkem byl nápor našeho soupeře.

Držení míče 54% - 46% v prvních 15 minutách druhého poločase není nijak závratné, ale náš soupeř nechtěl zdlouhavě držet míč a „dominovat zápasu“. Právě naopak převahu v držení míče využíval tak, že míče okamžitě dával do křídel, které se dokázali individuálně uvolnit a zavařit svým centrem. Nebyli to sice úplně vyložené šance, ale měli tam několik zajímavých akcí, kterým chybělo jen trochu štěstí.

Výsledkem byl vyrovnávací gól Puncheona z přímého kopu. Jeho střela byla tečovaná, takže de Gea na ní neměl nárok, ale zastavil bych se u počínání Blinda. Do teď nerozumím, co v té zdi prováděl. Střela šla přímo na jeho hlavu, ale místo toho, aby jí odhlavičkoval pryč, tak se lehce sklonil a lehkou tečí změnil dráhu letu. Nicméně tohle je Blind, kterému na postu defenzivního záložníka jednoduše nevěřím. Sice to nemá nijak velkou vypovídající hodnotu, ale nepřímo to navazuje na mojí narážku v posledním článku. Ukazoval jsem zde na jeho nedůraz. Nedokáže hráče takticky zfaulovat, zajet do souboje. Prostě soupeře „nakopat“ od cesty. To, že uhnul hlavou, s tím přímo nesouvisí, ale podle mého to svou souvislost má. Znovu mi to potvrdilo, že je to takový španělský styl hráče, který je nerad, když má nějakou bolístku. U ofenzivních hráčů to můžeme tolerovat, ale především u defenzivního záložníka není možné, aby se bál nějakého souboje nebo dokonce samotného míče.

Puncheon tedy srovnal na 1:1, ale na intenzitě našeho soupeře to nijak neubralo. Stále vysoko napadali a my jsme si s tím nevěděli rady. V 60‘ Smalling ztratil míč uprostřed hřiště a McArthur postupoval proti poslednímu obránci United. Jeho střela branku naštěstí těsně minula. O 10 minut později prohrál Smalling hlavičkový souboj, Evans „vypnul“ (nesledoval pohyb Murrayho), který se následně dostal do obrovské šance a jen díky fantastickému de Geovi jsme neprohrávali. O další minutu později jsme znovu nebyli dostatečně koncentrovaní. Zaha se po rohovém kopu schoval za naší defenzívou a Mata se na něj vykašlal, jenže McArthur ho dokázal najít dlouhým míčem, jenže Zahu naštěstí vychytal de Gea.

Po těchto šancích soupeře se konečně probudili i naši hráči, konkrétně Young. V průběhu 5 minut vytvořil tři zajímavé situace. Nejdříve obešel protihráče, ale jeho následnou střelu srazil na roh další obránce Palace. O pár minut později byl znovu úspěšný v individuálním souboji, centrem našel Matu, ale ten z malého vápna přestřelil. Vrcholem této fantastické pětiminutovky byl centr na zadní tyč, kde našel Fellainiho a ten nás poslal do vedení 2:1. Paradoxně na tuto šanci vyvinul nejméně úsilí, ale díky srážce Delayneho se Speronim mohl Fella skórovat do prázdné branky. Velice důležitý gól.

Tento gól našeho soupeře položil. Už neměli ten správný „drajv“ a my jsme v poklidu kontrolovali hru. V úplném závěru poločasu jsme si vypracovali ještě jednu šanci, když se po šikovné přihrávce Falcaa do šance dostal Herrera, ale Speroni jeho volej dokázal vyrazit na roh. Nic dalšího už se nestalo.

Srovnání našich křídel + Zaha a Puncheon

Už v minulém článku jsem upozorňoval na náš problém, který máme v křídelních prostorech. Dnes tedy předvedl velmi dobrý výkon Young, ale na druhé straně to byla pořád stejná písnička. Takhle to prostě dlouhodobě nemůže fungovat. Mata se svým stylem hry nemůže hrát dlouhodobě na křídle. Ano, můžeme ho tam využít, pokud potřebujeme zklidnit hru a podržet míč – v tom je z našeho týmu nejlepší. Jenže pokud potřebujeme útočit, otevřít obranu soupeře, tak potřebujeme aktivitu z obou stran hřiště. Není možné, aby celá hra stála pouze na tom, co vymyslí Young. Mata měl zase svojí úspěšnost přihrávek 87%, ale to je úplně k ničemu, pokud se nesnaží o finální přihrávky. Ono se stačí podívat na úspěšnost přihrávek ostatních křídel. Young 73%, Zaha 71%, Puncheon 73%. Úspěšnost přihrávek je důležitá u středních záložníků, ale ne u křídel.

Stačí si představit, jak by asi vypadala naše hra, kdybychom i na druhé straně hřiště měli opravdové křídlo, které umí obejít hráče. A to vůbec nemluvím o tom, že to musí být Hazard nebo Alexis. Stačí se podívat, co předváděl Zaha nebo Puncheon. Jaké nám dělali potíže. Oni totiž mají rychlost a chtějí udělat rozdíl. U nás něco podobného předvádí Young, ale my tuto kvalitu v individuálních soubojích potřebujeme na obou stranách hřiště. Velice pozitivním krokem je určitě přestup Depay, který naznačil, že náš trenérský tým tenhle problém vidí.

K těmto individuálním průnikům se váže jedna zajímavá statistika z letošní sezony. Pouze v 6 případech se jednomu hráči podařilo v jednom zápase udělat 16 a více úspěšných individuálních soubojů. Z těchto 6 případů se to 4 krát povedlo Zahovi. Naposledy proti novému mistrovi Chelsea. Samozřejmě Zaha má jiné nedostatky jako například špatné řešení finálních situací, ale tímto jsem chtěl ukázat, že to rozhodně jde i jinak, než na sílu držet míč. Mimochodem je to naprosto fenomenální statistika.

Závěr

Naše hra byla velmi špatná. Kromě individuálních výkonů Davida a Younga není koho chválit. Profil zápasu byl prakticky stejný jako v posledních čtyřech zápasech. Vůbec jsme nedokázali zrychlit hru a bylo to jako přes kopírák. Nudná hra, které vůbec neměla myšlenku. Pro mě to bylo určitě zklamání, ale aspoň, že jsme nakonec dokázali zvítězit. Tato výhra je nesmírně důležitá a z tohoto hlediska tedy můžeme být spokojeni. Účast v Lize mistrů se nám velmi přiblížila.

Nejlepší hráči