Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co utkání rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
Ve 23. kole Premier League se proti červeným ďáblům představil Leicester City. Na první vzájemný zápas této sezony nemáme dobré vzpomínky, protože jsme ztratili vedení 3:1 a nakonec jsme prohráli 3:5. Byl to specifický zápas, ve kterém jsme neproměnili spoustu vyložených šancí, a poté nám byla neprávem odpískaná penalta, ale to už je za námi. Leicester se momentálně nachází na posledním místě a z posledních 9 venkovních zápasů dokázal pouze jednou vyhrát a jednou remízovat. Naše forma sice také není zdaleka ideální, ale do zápasu jsme šli jako jednoznační favoriti.
Sestava Manchesteru United
Na listině zraněných zůstává Ashley Young, ke kterému se připojil Evans s Carrickem. Druhý jmenovaný bude mimo hru přibližně čtyři týdny. Podle mě ovšem ani jeden z těchto hráčů nepatří do ideální základní sestavy, takže to nijak citelné oslabení nebylo. K dispozici jsme tedy měli všechny důležité hráče. Ovšem to nejdůležitější se odehrálo v zápase naší rezervy proti Liverpoolu. Naši mladíci do tohoto utkání totiž nastoupili v diamantovém rozestavení 4-4-2, ale co bylo ještě důležitější, tak Warren Joyce (trenér rezervy) oznámil, že to bylo na pokyn van Gaala. Od tohoto zápasu jsem věřil, že dnes nastoupíme v diamantu. Van Gaal sice nedávno vtipně oznámil, že při diamantu na lavičce nervózně vrtí zadkem, ale ani to ho neodradilo od upřednostnění této formace. Nezbývá než věřit, že tato změna bude mít dlouhodobého trvání.
Nejpodstatnější změnou bylo samozřejmě samotné rozestavení. Stejně jako drtivé většině všech fanoušků mi v základní sestavě chyběl motor naší hry Ander Herrera, ale vzhledem k tomu, že jsme konečně změnili formaci, tak jsem se nad touto ztrátou nijak zvlášť nezamýšlel. Rozhodně by to bylo s Anderem v záloze ještě lepší, ale já jsem rád především za to, že se konečně změnila formace a nastoupili ofenzivní hráči. Ve včerejším zápase byla sestava adekvátní vzhledem k domácímu prostředí a kvalitě soupeře, ale neočekávám, že bychom s podobným hráčským obsazením nastupovali pravidelně. Bylo to velmi ofenzivní, ale na domácí zápasy to může být zajímavá varianta. Specifická byla především pozice Januzaje, ale k tomu se vyjádřím později samostatně.
Sestava Leicesteru City
Hráčské obsazení našeho soupeře se podle mého názoru odvíjelo od toho, že očekávali formaci 3-5-2. Proto tedy nastoupili v klasickém křídelním rozestavení 4-4-2, aby mohli více vysouvat svůj presing a tlačit na naše stopery. Nebyla potřeba zhušťovat střed pole formací 4-5-1, protože naše předešlé rozestavení 3-5-2 úplně vypouštělo střed hřiště, který jsme prakticky vůbec nevyužívali.
Niegel Pearson ovšem nečekal, že do zápasu vletíme v diamantu, a to prakticky celý zápas rozhodlo. V diamantu jsme měli o jednoho hráče uprostřed hřiště více, který tam našemu soupeři chyběl a jejich dva útočníci byli na hřišti prakticky úplně zbyteční, protože o rozehrávku se nestarali střední obránci, nýbrž naše záloha. Oba útočníci byli tedy úplně vypojeni ze hry a záloha Leicesteru nestíhala.
První poločas
Utkání jsme začali hned od první minuty pozitivně. Okamžitě po rozehrávce se do presingu vrhnul Di María, z čehož získal pouze aut, ale bylo to pozitivní nástup do utkání a signál, že dnes rozhodně nebudeme hrát žádného „zanďoura“. V prvním poločase jsme si vytvořili několik gólových příležitostí. Míč jsme posouvali dostatečně rychle, čímž jsme dokázali dostat obranu soupeře pod tlak. Každopádně ani naše rozehrávka nebyla ideální a například Rooney zkazil několik jednoduchých přihrávek, ale rychlost a přesnost našich přihrávek v prvním poločase bych označil jako nadstandartní. Zároveň jsme dokázali velmi dobře presovat po ztrátě míče, čímž jsme několikrát přerušili protiútok soupeře hned v zárodku.
V neposlední řadě jsme v prvním poločase vstřelili tři góly. Mě se líbil především ten první, který vstřelil van Persie. Blind chytře předskočil záložníka soupeře a poté krásným lobem našel van Persieho. Ten byl sice v mírném ofsajdu, ale byla to hraniční situace, takže se to dalo pustit. Robin zakončil ve skluzu k tyči. Moc pěkný gól. Van Persie se podílel také na druhém gólu. Kolmicí vyslal Di Maríu, jehož střelu dokázal brankář hostí vyrazit, ale Falcao míč díky své bojovnosti dostal do sítě.
Poslední gól padl z rohového kopu, který už sice nekopal Jones, ale stejně jako všechny ostatní rohy, tak i tento šel na přední tyč, kde ho prodloužil Blind a Wes Morgan, který letos zblokoval nejvíce střel (28) ze všech hráčů Premier League, si dal vlastní gól. První poločas byl z naší strany více než kvalitní, navíc podpořený třemi góly. Když si uvědomíme, že jsme v posledních 5 zápasech vstřelili pouze 4 góly, tak jsou 3 góly za poločas proti Leicesteru více než vítaným zpestřením.
Druhý poločas
Druhých 45 minut bylo z naší strany mnohem pomalejších. Vedli jsme o tři góly, takže nebylo kam pospíchat. Byla to vyloženě údržba, a i když souhlasím, že jsme se nikam hnát nemuseli, tak těch přihrávek dozadu bylo přeci jenom zbytečně moc, což ostatně van Gaal zmínil v pozápasovém rozhovoru. Hru jsme chytře kontrolovali, čímž jsme soupeři nedali šanci na návrat do zápasu, ale zároveň jsme zapomněli na útočení, což nebylo správné, ale stále jsme ve fázi přestavby, takže to dokážu pochopit.
V druhém poločase stojí za zmínku snad jen změna formace a obdržený gól. Po střídání McNaira za van Persieho, se strhla hysterie, že jdeme znovu hrát 3-5-2, což byla samozřejmě blbost a žádné 3-5-2 jsme ani náznakem nehráli. McNair se zařadil na pozici pravého beka, Valencia se posunul na křídlo a hráli jsme formaci 4-2-3-1. Po pár minutách Valenciu nahradil Mata, ale podstata zůstala stejná s tím rozdílem, že se Mata více stahoval do středu pole.
Největším negativem byl obdržený gól, který byl úplně zbytečný. Vzniklo přečíslení na naší levé straně, kde dokázal Albrighton odcentrovat. Poté už následovala série chyb. Jones s McNairem zůstali u jednoho hráče, Rooney centr podskočil a de Gea míč také mohl vyrazit, ale stane se. O pár minut později vyrobil individuální hrubku Jones, jemuž nesedla zpětná přihrávka a Nugent postupoval z úhlu sám na de Geu, který ovšem předvedl skvělý reflex a celou situaci zachránil.
Pozice Januzaje – upravený diamant
Znovu jsme se vrátili k diamantové formaci 4-4-2, ale dnes to tak úplně diamant nebyl. Spíše bych to nazval takovým hybridem, který měl základy diamantu. Na hřišti jsme měli 1 DM(Blinda), 1 CM(Rooneyho) a 1 AM(Di Maríu), ale na rozdíl od našeho klasického diamantu nám chyběla pozice LCM, tedy levého středního záložníka, kterou obvykle zastupuje Di María. Místo této pozice jsme na hřiště poslali Januzaje, který hrál klasické levé křídlo. Pro lepší pochopení tady máte obě rozestavení graficky. Vlevo je naše včerejší sestava a vpravo vidíte náš klasický diamant.
Tento diamant s Januzajem na levém křídle je ofenzivnější, ale zároveň mnohem více riskantní. Van Gaal se snažil vyřešit otázku, jak do sestavy nacpat Januzaje i Di Maríu, ale podle mě by bylo ideálnější, kdyby hrál ve většině případů pouze jeden z nich – na pozici LCM. Angel hrál včera zprostředka a měl volnost se pohybovat po celém hřišti, nicméně jedna z jeho největších předností jsou nečekané náběhy do levého křídla, odkud může poslat nebezpečný centr. Každopádně já to beru jako zkoušení Angela na nové pozici. Stejně jako ho van Gaal zkoušel v útoku, tak ho teď zkouší na podhrotu, ale pokud se nestane nic nepředvídatelného, tak se postupně vrátí na svou pozici levého středního záložníka.
Rovnováha - porovnání s Chelsea, Liverpoolem a Realem
V poslední době se strhla vlna kritika na rovnováhu, kterou van Gaal často používá na tiskových konferencích. Já jsem tomu rozuměl, když jsme praktikovali formaci 3-5-2, kde jsme žádnou rovnováhu neměli, ale neustále se o ní mluvilo. Nicméně rovnováha je ve fotbale velmi důležitá a je to jeden z klíčových prvků dokonale fungujícího mužstva. Ty nejlepší týmy měly vždy skvěle vyváženou jak útočnou, tak obranou fázi. Pokud máte skvěle propracovanou jen jednu složku, tak vám to nikdy nepřinese dlouhodobý úspěch.
Pro srovnání si vyberu tři týmy. První bude Mourinhova Chelsea z minulého ročníku, tedy tým, který byl skvěle připraven po defenzivní stránce, ale směrem dopředu to často skřípalo. Samozřejmě chyběla tomu také kvalita hráčů na důležitých postech, ale podstatnější byl celkový herní projev. Mourinho praktikoval defenzivní fotbal, který sice vedl k úspěchu v Lize Mistrů, ale v ligové soutěži tápal, protože proti slabším týmům nestačilo pouze čekat na protiútoky, ale bylo potřeba tvořit a překonat defenzivní blok soupeře, což byl často ten největší problém Chelsea v minulém roce. Kreativita středních záložníků byla na velmi nízké úrovni, takže pokud se zápas nepovedl Hazardovi, tak utkání často skončilo remízou, což Mourinha v konečném důsledku stálo ligový titul.
Druhým příkladem je Liverpool. Tým s obrovskou útočnou silou. Fantastické výkony trojice Sterling, Suarez, Sturridge podpořené běhavou zálohou dělaly z Liverpoolu jednoho z uchazečů o ligový triumf. Nicméně tento tým měl úplně opačný problém, než Chelsea. V tomto týmu byla neuvěřitelně děravá obrana a celková defenzivní fáze byla velmi špatná. Díky vynikajícímu útoku se dokázali udržet v boji o ligový titul do posledního kola, ale nebýt děravé obrany, tak si raději ani nedomýšlím, jak by to dopadlo. Nicméně nedopadlo, takže stále Shinji 1 Gerrard 0.
Jako poslední tým pro srovnání si vybírám Ancelottiho Real Madrid. Ten měl podobný problém jako Liverpool, ale na velký počet obdržených gólů dokázal v čas zareagovat. Ke zlepšení defenzivní práce nebyla potřeba změna formace, ale pouze přetransformování myšlení některých hráčů. Ancelotti se rozhodl, že do středového trojlístku dosadí Di Maríu, který měl ohromný potenciál při napadání a zbavil se tedy Ozila, který obraně nedává vůbec nic. Di Maríovi dal více defenzivních úkolů, které přibližně po půl roce začal doopravdy chápat a plnit. O rok později se mu stejná věc podařila s Iscem, čímž týmu dodal více rovnováhy a teď z toho těží celý tým. Záleží jen na našem trenérském týmu, zda dokáží přinutit hráče jako Januzaj nebo Di María více bránit, ale například u takového Maty to nepovažuju za reálný úkol.
Závěr – zhodnocení týmového výkon + nejlepší a nejhorší hráči
S celkovým výkonem jsem rozhodně spokojen. První poločas byl vynikající, druhý už se hrál na údržbu a žádný koncert to nebyl, ale po posledních výkonech je tohle jako dar z nebes. Nejsme momentálně v situaci, kdybychom měli soupeře drtit 5:0. V současné době jsme v přestavbě, takže bychom měli přestat brečet a raději se radovat z pohodlného vítězství, na které nám stačil pouze první poločas. V neposlední řadě v úterý hrajeme opakovaný zápas FA cupu, takže nebylo potřeba se někam hnát. Já jsem s výkonem spokojený a po několika týdnech, kdy jsem byl zoufalý z našeho herního projevu, jsem si konečně mohl užít kvalitní výkon našich hráčů. Negativizmus po dnešním zápase není na pořadu dne.
Nejlepší hráč byl pro mě jednoznačně Daley Blind. Předvedl vynikající výkon, zrychloval naší hru, poctivě bránil a připsal si dvě asistence. Jeho úspěšnost přihrávek se zastavila na 94%, a navíc většina přihrávek nebyla na jistotu. Vynikající výkon, ovšem důležité bude, aby podobné výkony předvedl také ve velkých zápasech, ale já mu věřím. Dále se mi líbil Falcao, který byl znovu velmi aktivní v kombinaci a při vstřeleném gólu ukázal svou obětavost a hlad po gólech. Radamel tímto výkonem navázal na své předchozí zápasy. V posledních 7 zápasech vstřelil 4 góly a na 3 přihrál.Špatným výkonem se neprezentoval ani Shaw, kterému sice v některých momentech chybí větší sebevědomí ve finální fázi, ale celý zápas jezdil po levé straně a pro své spoluhráče vytvořil také dvě gólové šance. Nutno říct, že stejný počet šancí vytvořil pouze Blind.
Za nejhoršího hráče vybírám už poněkolikáté Rooneyho, kterému to uprostřed zálohy vyloženě nejde. Zabíjíme tam jeho potenciál a nebýt kapitánské pásky, tak po posledních výkonech sedí na lavičce. Je pravda, že na CM předvádí lepší výkony než Fellaini, ale s přínosem, který má pro náš tým Herrera se to nedá srovnat. Doufám, že v dalších zápasech se Rooney přesune zpět na pozici podhrotového hráče, která mu sedí nejvíce. Zápas se nepovedl ani Di Maríovi, který měl sice hodně volnosti, ale on si potřebuje sběhnout na levé křídlo, což dnes nemohl, takže jeho výkon šel přirozeně dolu. Nicméně ani to neobhájí jeho tragickou úspěšnost přihrávek 69%. Zkazil prakticky všechny finální přihrávky. Třetím do party bude Januzaj, který byl sice hodně aktivní, ale jeho centry často končily na prvním hráči, případně na dalších obráncích. Celkově tento ofenzivní trojlístek předvedl velmi průměrný výkon. Nejvíce šancí (2) vytvořil v dnešním zápase Blind a Shaw, což leccos o výkonu ofenzivních hráčů naznačuje.
Na tomto snímku vidíte pohyb Angela Di Maríi, který měl opravdu volnost a pohyboval se po celé šíři hřiště.
Na této fotce vidíte pouze přihrávky, které směřovaly dopředu. Přihrávky směrem k naší brance jsou na tomto obrázku odstraněny.
Týmové statistiky.
zdroj:fourfourtwo.com, footballuser.com, uk.eurosport.com