Pohledem ďábla: Manchester United - Manchester City

Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co utkání rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.

Nejdůležitější zápas sezony už sice máme za sebou, ale městské derby se City má také pořádný náboj. V zápasech proti Citizens se nám navíc vůbec nedaří. Nazval bych to „komplex City“. Poslední čtyři vzájemné ligové zápasy jsme s nimi prohráli, takže rozhodně máme co napravovat. Nicméně City se momentálně nedaří a my naopak máme skvělou formu. Do derby tedy jdeme jako favorit, i když tomu příliš velkou váhu nepřikládám, protože derby jsou často hodně specifická.

Sestava Manchesteru United

Van Gaal si pro nás žádné překvapení nepřichystal. Ve slavných časech legendárního Fergusona jsme ve většině velkých zápasů mohli očekávat nějaké překvapení, ale vzhledem k tomu, že už hrajeme pouze jeden zápas týdně, tak není důvod nic měnit. Formu máme vynikající, odpočinku dostatek, takže ustálená sestava je pouze logickým vyústěním.

Plně se už uzdravil van Persie, který ovšem není připraven na zápasovou zátěž, takže zůstal pouze na tribuně. Jsem rád, že se van Gaal drží této strategie, i když jde o van Persieho, s kterým má díky předchozím angažmá nadstandardní vztah. Na lavičku se nevešel ani Shaw, který prodělal lehčí zranění a nakonec se nestihl uzdravit.

Na lavičce zůstal také Di María, který si v minulém kole připsal další asistenci. Já jsem ho tedy očekával v základní sestavě, protože Young poslední dva zápasy nehrál vůbec dobře, ale na druhou stranu jsme na hřišti potřebovali jedno defenzivnější křídlo, takže tento tah s Ashleym chápu.

Sestava Manchesteru City

Pellegrini si na tento zápas připravil trochu netradiční sestavu. Své klasické 4-4-2 změnil na 4-2-3-1, což není zase takové překvapení, protože na velké zápasy je to u něj celkem častá změna, ale překvapil mě především Milner na podhrotu. Samozřejmě je mi jasné, proč na této pozici nastoupil – měl osobku na Carrase, ale stejně si nemyslím, že to bylo správné rozhodnutí. Tím nemyslím, že by Milner danou roli nezvládl. James je hráč, kterého mám velmi rád a díky své univerzálnosti zvládne prakticky každou pozici. Problémy ovšem začaly za ním.

David Silva může hrát na křídle jedině proti týmům, kdy je jasné, že City budou dominovat. Pokud ho na tento post nasadíte v zápase, kdy se očekává vyrovnaná hra, tak je jasné, že defenzívě příliš nepomůže. Druhým velkým problémem byl Toure ve dvoučlenné střední záloze. Je to stejný případ jako se Silvou. Yaya je úžasný tvořivý a gólový hráč, ale nemůže hrát ve dvoučlenné záloze, pokud se jedná o vyrovnané zápasy. Směrem dopředu je vynikající, ale co se týče bránění, tak je laxní a líný. Pokud se dostane do souboje, tak ho často vyhraje, ale problém je v tom, že se mu směrem dozadu nechce příliš běhat, takže se do těch soubojů ani nedostane.

Právě tento problém sráží City už několik let v Lize Mistrů. Vyspělejší týmy uběhají jejich zálohu a City se neustále diví, proč v Lize Mistrů pravidelně končí v osmifinále. Samozřejmě z pozice fanouška Manchesteru United, který se letos do Ligy Mistrů ani nedostal, to může znít hodně troufale, ale potenciál City je obrovský. Mají skvělé individuality, ale nemají ho vyvážený a právě dokonalá rovnováha dělí ty kvalitní týmy od těch nejlepších, které pravidelně bojují o ušatou trofej.

První poločas

Vstup do zápasu byl z naší strany šílený. Hráči City na nás nastoupili s vysokým, agresivním presingem, který nám dělal obrovské problémy. Přirovnal bych to k presingu, který jsme předvedli ve finále Ligy Mistrů v roce 2009 proti Barceloně během prvních 15 minut. Rozdíl byl v tom, že City z tohoto náporu dokázali vytěžit vedoucí gól, ale pěkně postupně. Hned v 5‘ zaspal Blind, kterému utekl Navas, ale de Gea jeho samostatný nájezd dokázal zneškodnit.  O minutu později měl další tutovku Toure, ale to zdaleka nebylo vše.

O další dvě minuty později už jsme dokonce prohrávali. Silva si sběhl do vápna, našel volného Aguera a ten otevřel účet utkání. Se Silvou se vracel Mata, což nápadně připomínalo gól Monreala z FA cupu, kdy se s ním nezatáhl Di María. V tu chvíli jsme to vyhodnotil jako chybu Di Marií, ale postupem času jsem si uvědomil, že tohle není prostor, do kterého by se měl vracet. Stejný případ je tady s Juanem. Mata ho sice vypustil, ale byl tam Carrick, který si ho měl převzít, jenže díky rychlé a přesné přihrávce Milnera to nestihl. Zároveň je důležité podotknout, že to hráči City zahráli skvěle.

Tento gól nám určitě nepomohl. Dostat rychlý gól není nikdy příjemné a v derby dvojnásob. Nicméně ve 13‘ de Gea vykopl míč na Fellainiho, ten přetlačil Zabaletu a míč se odrazil k Herrerovi, který chytře nacentroval do nebezpečného prostoru, z čehož nakonec profitoval Young. Na dvakrát míč dorazil do branky a vyrovnal na 1:1. Byl to gól opravdu z ničeho. Vlastně z naší první kloudné akce jsme hned vstřelili branku. Ano bylo to se štěstím, ale Young to nevypustil a štěstí šel naproti, což se vyplácí.

Po tomto gólu nápor City odpadl, ale určitě nemůžeme říct, že bychom utkání dominovali. Sice jsme se snažili kontrolovat hru a vytvořit si tlak, ale vůbec se nám nedařilo udržet míč na soupeřově polovině. Hra se odehrávala uprostřed hřiště a ani jeden z týmů nedokázal vyprodukovat nějakou předfinální nebo dokonce finální přihrávku. Vše změnila až nenápadná kombinace na levé straně hřiště. K centru se dostal Young, našel Fellainiho, který vyhrál hlavičku nad Clichym a poslal nás do vedení. Tento gól jde jednoznačně na vrub Clichyho, který zaspal, nevystoupil s ostatními obránci a nevystavil tedy naše ofenzivní hráče do ofsajdu.

Zbytek poločasu se nesl v podobném duchu jako před gólem Fellainiho. Hra byla rozhádaná, nikdo si nedokázal vytvořit souvislejší tlak, i když mírně lepší jsme byli my. Poslední fotbalový moment prvního poločasu nastal až ve 42‘, když Jones špatně vystoupil a Aguero šel se Silvou 2 na 1 proti Valenciovi. Antonio ovšem naprosto fantastickým způsobem Aguera vytlačil a vybojoval dokonce odkop od branky.

Těsně před poločasem ještě Kompany tvrdě zajel do Blinda a rozhodčí zvažoval červenou kartu. Nakonec však dostal žlutou s napomenutím, což si myslím, že bylo správné řešení. Byl to sice velmi tvrdý zákrok, ale byla tam snaha hrát míč a já bych za tohle redku nedával. „Tmavší“ žlutá byla správným rozhodnutím.

První poločas nebyl z naší strany nijak oslnivý a výsledek 2:1 předvedené hře příliš neodpovídal, ale ocenil bych především našeho týmového ducha. Po rychlém gólu jsme se totiž nesložili, naopak jsme utkání ještě do poločasu otočili. Tohle je znak velkých týmů a jsem rád, že to vidím právě u nás. Dále byla velmi pozitivní naše efektivita – 2 šance, 2 góly. To je to, co ve velkých zápasech chcete. Nejlepší byl z našich v první půli Young, který vstřelil gól a na další nahrál. Konkuroval mu jediný Herrera, jenž navazuje na své vynikající výkony. Naopak Blind s Matou zahráli podprůměrně. Mata sice nekazil, ale zároveň nic nevymyslel, což od křídla očekáváme. Blind naopak kazil velkou spoustu přihrávek a byl hodně nervózní.

Druhý poločas

Druhé dějství nám nabídlo úplně jiný příběh. Z naší strany to byl zcela odlišný výkon, který by se dal přirovnat k zápasům proti Tottenhamu a Liverpoolu. Absolutně jsme hru ovládli. Jak se říká, Citizens jsme nedali ani čuchnout. Herrera s Carrickem diktovali hru ze středu pole a určitě se dalo hovořit o dominanci. Vše začalo přímým kopem Rooneyho, který Hart zneškodnil. Stejně tak si poradil i s obrovskou šancí Carricka, který trefil pouze prostředek branky. Nicméně to byla vlastně naše jediná neproměněná vyložená šance v tomto utkání.

Hře jsme dominovali a když už jsme se dostali do šance, tak jsme jí proměnili. V 66‘ Fellaini vybojoval míč, Blind posunul na Rooneyho, jenž vyslal kolmici na Matu, který v úniku sám na Harta uspěl. Juan byl v momentě přihrávky v ofsajdu, který byl celkem průkazný, ale rozhodčí si toho nevšiml. Gól tedy neměl být uznán, ale to nic nemění na jeho chytrém zakončení. Každopádně tenhle gól byl dokonalou ukázkou laxního bránění Toureho. Místo toho, aby se vrátil s Juanem, tak tento souboj úplně vypustil a Mata mohl jít na Harta úplně neatakovaný.

Náš poslední gól jsme vstřelili ze standardní situace. Nevím, jestli to přišlo jenom mě, ale tenhle gól byl vyloženě vtipný. Na první pohled to byl klasický centr a přesná hlavička, ale když se na to podíváte podrobněji, tak uvidíte, že Mangala stál dva metry za ostatními hráči City. A důvod? Reagoval na první přeběhnutí míče, takže byl při centru Younga za ofsajdovou linií. Ono by to nebylo tak úsměvné, pokud bychom to takhle nedělali při každé standardce. Vždy to první hráč přeběhne a druhý centruje, takže nechápu, jak to mohlo Mangalu zmást, pokud byl samozřejmě na zápas dobře takticky připraven.

Po tomto gólu už to byla absolutní exhibice. My jsme se už netlačili do dalších šancí, pouze jsme drželi míč a nechali otráveného soupeře běhat. Jedinou kaňkou na zápase bylo zranění Carricka, který musel nedobrovolně odstoupit, takže doufám, že bude na další zápas proti Chelsea fit. Museli jsme dohrát o 10, což vzal van Gaal na sebe. V pozápasovém rozhovoru zmínil, že chtěl dát minuty hráčům, kteří na něj udělali během tréninků dojem, čímž si vyplácal všechna střídání. Nebylo to úplně správné, ale za daného stavu to bylo pochopitelné a není potřeba se tím nějak zabývat. Naopak bych ho za jeho upřímné hodnocení zápasu chtěl pochválit.

Na konečných 4:2 upravil znovu Aguero, který sice v posledních 6 zápasech nevstřelil gól, ale proti nám si zápasy vyloženě užívá. Tento gól byl zároveň jeho 100 v dresu našeho městského rivala. Konkrétně nám vstřelil v posledních 4 zápasech 6 gólů. Tento poslední vstřelil z pozice, kde se normálně pohybuje Carricka. Nicméně chování hráčů City po vstřeleném gólu? Do konce zbývalo nějakých 5 minut i s nastavením. Měli být na koni po vstřelené brance, prohrávali jen o dva góly a navíc hráli v přesilovce. Místo toho, aby se pokusili o zvrat utkání, tak sklopili hlavy a pomalu se vraceli na svou polovinu. Jediný, kdo měl zájem ostatní popohnat byl právě dvougólový střelec Aguero. Než do komentářů napíšete, že bylo nemožné vyrovnat, tak si vzpomeňte, jak naši hráči vyhráli Ligu Mistrů v roce 1999.

Závěr – hodnocení týmového výkonu

Fantazie – tímto slovem bych shrnul toto derby. Samozřejmě v prvním poločase nebyl náš výkon úplně ideální, což bylo znát především v porovnání s úžasnými výkony proti Spurs a Liverpoolu, ale ukázali jsme vnitřní sílu a ještě do poločasu utkání otočili. V druhém poločase už byl náš výkon jednoduše vynikající. Hru jsme ovládli a já jsem si to neskutečně užíval. Pro mě osobně jsou jednoznačně největší zápasy proti Liverpoolu, ale toto vítězství je pro mě tím nejdůležitějším v celé sezoně. Důvod je zcela jednoduchý – po tolika prohrách proti City si toto vítězství doopravdy užívám. Je to pro mě nejemotivnější okamžik, od odchodu milovaného Fergieho. Z posledních 6 zápasů jsme se City 5 krát prohráli, takže samotné vítězství by ve mně vzbudilo obrovskou vlnu nadšení, ale ještě s takovým výkonem. Nemám slov. Když jsem slyšel pozápasový rozhovor Younga a Maty, z kterého bylo slyšet, jak ostatní hráči zpívají cestou do šatny, tak to na mě padlo. Těžko se dá tenhle pocit popsat, ale ten, kdo tenhle zápas neviděl, tak udělal obrovskou chybu.

Nejlepší hráči

Na skysports byl Garym Nevillem vyhlášen hráčem utkání a já s ním souhlasím. Ashley byl hodně aktivní a občas sice kazil, ale na rozdíl od posledních zápasu také tvořil. Jeden gól sám vstřelil a na další dva přihrál. Na začátku sezony nenáviděný, teď milovaný Ashley Jungaa.