Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co utkání rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
Minulý víkend nám sezónu zpestřil FA cup, ve kterém jsme postoupili do čtvrtého kola, ale teď už znovu přichází čas Premier League. Naším včerejším soupeřem byl Southampton, který vyhrál na Old Trafford naposledy v roce 1988, takže to teoreticky neměl být nijak náročný zápas, jenže na teorii se nehraje a fotbal se posouvá směrem vpřed. Southampton už v minulé sezoně patřil k příjemným překvapením sezony a v letošním ročníku loňské výkony dokonce překonává. Nic jednoduchého nás tedy nečekalo, což mimochodem ukázal také náš poslední zápas se Southamptonem, který jsme sice vyhráli, ale rozhodně jsme nebyli lepším týmem.
Sestava Manchesteru United
V každém článku jsem vždy začínal dlouhým seznamem zraněných hráčů, ale dnes je tomu jinak. Zní to až neuvěřitelně, ale jediným hráčem, který nebyl pro dnešní utkání k dispozici byl Ashley Young. Ten si z toho udělal srandu a ve svém tweetu napsal: „Jsem sám na fyzioterapii, kde jste všichni?“ Přesněji se na lavičku nevešel ještě Rojo, ale ten už je v plném tréninkovém zápřahu a nabírá kondičku. Van Gaal měl tedy několik možností, jak základní jedenáctku zvolit. Výmluvy na marodku skončily a teď bylo na van Gaalovi, aby vybral tu nejlepší možnou sestavu.
Bohužel se nic nezměnilo a znovu jsme nastoupili v rozestavení 3-5-2. Během prosince jsem toto rozestavení akceptoval, protože jsme měli několik důležitých hráčů zraněných a Young, kterému tenhle systém sedí nejvíce byl ve formě. Jenže Young se zranil, ale ani to by na to nemělo mít vliv. Ashley měl sice velmi dobrou formu, ale ani v případě, že by byl k dispozici, bychom neměli hrát systémem se třemi beky. Fit je totiž dvojic Ander Herrera – Angel Di María, tedy naši dva klíčový hráči. Van Gaal má ovšem jiný názor a slepě se drží svého systému, který od začátku sezony evidentně nefunguje.
Zvolení tohoto systému samo o sobě bylo velmi špatným řešením, ale následný výběr hráčů to úplně dodělal. Proti běhavé dvojici Wanyama - Schneiderlin, kterou v dnešním zápase navíc doplňoval Ward-Prowse, nastoupila trojice Mata, Rooney, Carrick. Co od toho van Gaal očekával opravdu netuším. Zákonitě nám v záloze chyběla dynamika, ale to není nic překvapivého. Jako bonus se v útoku objevil Angel Di María, což by se s přimhouřeným okem dalo pochopit, protože Southampton většinou hraje nátlakový fotbal a očekávalo se, že my budeme hrát na protiútoku(což na druhou stranu vyvracel Blind na stoperu, ale budiž), jenže Koeman všechny překvapil, svému týmu nařídil bránění v bloku, takže byl Di María v útoku úplně ztracený, nicméně tohle se ještě jakž takž pochopit dá, ale proč se během zápasu nestáhl hlouběji do pole nebo proč v základní sestavě chyběl dynamický Herrery už chápu hůře. To, že se Falcao nevešel ani na lavičku byla jen třešnička na dortu podpořená třemi stopery, kteří byli připraveni naskočit do hry. To, že Falcao přišel podpořit své spoluhráče během poločasové přestávky, ale také po závěrečném hvizdu jen dokazuje, jak moc mu na tomhle angažmá záleží.
Sestava Southamptonu + porovnání s posledním vzájemným zápasem
Koeman překvapil hned samotnou sestavou, ve které vynechal jednoho ze svých nejlepších hráčů Dušana Tadiče. V sestavě ho nahradil Elia a zbytek sestavy už byl podle očekávání. Už samotné nenasazení Tadiče bylo velkým překvapením, ale to největší si pro nás Koeman teprve chystal. Southampton je známý svým nepříjemným vysokým presingem, ale tentokrát byla taktika Koemanova týmu jiná.
Místo klasického vysokého napadání uzavřel střed hřiště a rezignoval na napadání. Od této taktiky se odvíjela celá sestava, což bylo naprosto správné. Díky našemu prvnímu zápasu proti Southamptonu se nabízí krásné srovnání. V domácím zápase se Koeman rozhodl, že nebude dělat žádné ústupky a do zápasu nastoupí se stejnou taktikou jako v ostatních zápasech. Nastoupil s velmi ofenzivní sestavou a přehrál nás, jenže dvě hrubky v obraně ho stály všechny tři body. Už to, že nám na dva góly stačily tři střely, o lecčem vypovídalo.
Samotná sestava byla na míru připravená na včerejší utkání, respektive naší formaci 3-5-2. Právě z tohoto důvodu se do sestavy nevešel Tadič, ale nahradil ho přímočarý Elia. Je to jednoduché. Tadič je individuálně kvalitnější a má i hvězdnější jméno, ale na prvním místě musí být vždy herní plán. Pokud do toho některý hráč nepasuje, tak je blbost ho tam na sílu cpát, když jsou místo něj efektivnější varianty. To byl mimochodem důvod, proč Mourinho upřednostnil Oscara před Matou, i když je Juan individuálně lepším hráčem, ale do celkového konceptu hry se nehodil, ale to jsem odbočil.
Kromě Tadiče se do sestavy nevešel ani ofenzivní univerzál Long, kterého nahradil střední záložník Ward-Prowse. Ten se samozřejmě pohyboval blíže středové dvojici Schneiderlin-Wanyama, takže zhušťoval střed pole a nenechával naším hráčům příliš prostoru. Zraněného Maneho na pravém křídle nahradil Davies, který hrál v posledním zápase středního záložníka. Ve zkratce sestava Southamptonu byla defenzivně laděna a připravena na protiútoky.
Průběh utkání
Zápas začal zostra a hned v první minutě se do šance dostal pravý bek Nathan Clyne, který jen těsně minul vzdálenější tyč. To bylo na delší dobu ovšem vše. Southampton se řídil taktikou svého managera a naše stopery nechávali v klidu rozehrávat. Všichni tři střední obránci tedy měli dost času na rozehrávku, jenže to nám nebylo k ničemu. Van Gaal sice klasicky zmínil, že jsme hru kontrolovali, ale to je úplná pitomost. Nekontrolovali jsme vůbec nic. Southampton zatáhl obranný blok za půlící čáru a naši obránci si přihrávali spolu s Carrickem, což nepomáhalo vůbec ničemu. Několik nesmyslných nahrávek, které nic neřešily.
Zápas byl tedy nudný a jednotvárný. Southampton sice bránil až od své vlastní poloviny, ale jakmile jsme překonali půlící čáru, tak bylo jejich přistupování velice aktivní a nepříjemné. Dokázali skvěle vyplňovat prostory uprostřed hřiště, ale zároveň neubrali ze svého nasazení. Utkání bylo prakticky celou dobu stejné a z nudného stereotypu vybočovalo minimum šancí. Za první poločas nestojí za zmínku vůbec nic.
Druhý poločas začal šancí Pelleho, ale jeho střelu z penalty fantasticky zablokoval Shaw, čímž zachránil jistý gól. Od této šance se znovu nic nedělo a ze spánku nás mohlo probudit jen střídání Herrery, který nahradil zraněného van Persieho. Rooney se posunul do útoku a Ander zaujal místo Rooneyho v záloze, respektive na AM. Nicméně formace zůstala stále stejná a nic na tom nezměnily ani následné příchody Blacketta s Fellainim.
Jediná změna v naší hře nastala po příchodu Fellainiho. Začali jsme nakopávat dlouhé míče. Nicméně jsme Fellainiho nedokázali ani pořádně trefit, většinou ty nákopy letěly úplně vedle. Za 25 minut se Fellaini dostal pouze ke dvěma hlavičkovým soubojům a oba dokonce prohrál. Na konci zápasu se do tří šancí dostal Mata, ale žádnou z nich nedokázal proměnit. Především šance po centru Blinda volala po gólu, ale bohužel.
Špatná volba středu hřiště, náš pohyb a bránění Southamptonu
Už klasicky byl náš pohyb uprostřed hřiště tristní. Nicméně pokud do zálohy postavíte Matu, Carricka a Rooneyho, tak nemůžete očekávat žádný dynamický koncert. Pokud tedy máte všech pět pohromadě. Mata s Carrickem jsou naši nejpomalejší a nejmíň dynamičtí hráči, Rooney naopak nemá návyky středního záložníka, takže nedokáže udělat chytrý úkrok jako Carrick nebo Mata a bez „větší námahy“ se uvolnit pohybem. Nicméně tohle není žádná novinka a několikrát jsem to už zmiňoval, takže se zaměřím na něco jiného.
Už od zápasu s Newcastlem hrajeme trochu upravené 3-5-2. Zatímco dříve jsme hráli jeden defenzivní záložník, jeden střední záložník a jeden ofenzivní záložník, tak dnes hrajeme na jednoho defenzivního záložníka a dva ofenzivní. V praxi poté logicky vzniká díra uprostřed hřiště. Ono v zápasech proti Newcastlu i Tottenhamu to fungovalo, jenže ani jeden z těchto týmů nebránil takto poctivě od vlastní poloviny. Navíc bránění Sotonu bylo ještě více specifické.
Svěřenci Koemana drželi vysokou linii, což není žádná novinka, protože při presingu je to nutnost, bez které se neobejdete, jenže Southampton tuto vysokou linii praktikoval i v tomto zápase. V kombinaci se zataženou zálohou skvěle zmenšovali hřiště, což je obrovský kontrast proti nám. My jsme schopni se roztáhnout od vápna k vápnu. Každopádně zpět k bránění Southamptonu. Výsledkem tedy bylo hodně volného prostoru mezi brankářem a obránci Sotonu, jenže díky tomu, že záložníci bránili až od půlící čáry, tak pro naší zálohu nezbyl prakticky žádný prostor. Rooney s Matou se tedy logicky začali přesouvat více ke kraji, ale to je přesně to, co Koeman chtěl. Vymazat Rooneyho s Matou zprostředka hřiště a odsunout je více ke kraji (Mata), případně hlouběji do pole (Rooney). Na obou obrázcích vidíte mapu pohybu hráčů a když si je pomyslně překryjete, tak uvidíte mezeru přímo uprostřed.
Naprosté minimum děr mezi obranou linií, takže i když bylo spoustu prostoru za obranou, do kterého mohl podnikat náběhy rychlonohý Di María, tak kvůli zmenšenému hřišti nebylo možné, aby mu přihrávku poslal někdo z naší zálohy, minimálně ne v tomhle složení. Jedinou možností tedy byl dlouhý nákop z naší obrany, ale to by musel být opravdu worldclass pas, který by šel přímo do nohy. Samozřejmě bylo to možné, ale takhle přesně to nedokáže nakopnout žádný střední obránce na světě.
Gary Neville výkon Southamptonu dokonce označil za nejlepší defenzivní výkon, který na Old Trafford viděl. S tím se dá souhlasit, protože já si lepší defenzivní výkon také nepamatuju, ale zároveň jsme to našemu soupeři velice ulehčili. Jednak běhavější záloha by dokázal udělat více zmatku uprostřed pole a ty prostory by se uprostřed chtě nechtě otevřely. Nicméně ani změna Maty za Herreru by toho sama o sobě příliš neřešila. Ander by nám samozřejmě dodal více pohybu a dynamiky, ale v této taktice se i jeho přednosti dusí. Prostě není možné, aby hrál jeden post Mata, popřípadě Rooney a poté Herrera dostal naprosto stejné úkoly, což se přesně stalo včera. Ander sice šel místo Rooneyho, ale k míči se prakticky nedostal, protože byl utopený mezi defenzivními záložníky soupeře, zatímco se s rozehrávkou trápili stopeři.
Střídání van Gaala + neflexibilní (rigidní) role hráčů
Střídání se nesly ve stejném duchu jako předzápasová taktika. RVP byl zraněný, takže musel jít dolu a Shaw s Di Maríou nebyli fit na 90 minut, což akceptuju a příchod Fellainiho se mi také líbil, jenže tam absolutně chyběla nějaká překvapivější reakce. Jednou z důležitých věcech ve velkých zápasech je moment překvapení. Fergie si na velké zápasy vždy připravil nějakou novinku už v základní sestavě, ale to není tolik nutné. Bohatě by stačilo, kdyby nějaké překvapení/změna přišla v průběhu utkání. Místo toho, abychom upravili formaci, dostali více hráčů do středu pole a uvolnili kraje hřiště, tak jsme slepě pokračovali v tom stejném. Je to jako když se rozhodnete, že chcete zbourat zeď, ale snažíte se jí zbourat hlavou, abyste dokázal, že jste jedineční. Přesně takhle mi připadal van Gaal při nedělním utkání. Stále si jel tvrdohlavě to svoje, bez špetky sebereflexe.
Nemůžu říct, zda byla daná střídání sama o sobě špatná, protože nejdůležitější bylo úplně změnit náš herní plán, který evidentně nefungoval. Ať už by přišel z lavičky kdokoliv, tak by se toho příliš nezměnilo, protože nás měl Southampton skvěle přečtené.
Co mě ovšem znovu vytočilo je naprosto neflexibilní role hráčů. Van Gaal dá před zápasem hráčům určité pokyny, ale poté ho vůbec nezajímá, že Herrera je naprosto jiný typ než Rooney. Prostě jde na AM a bude hrát stejně. To jsme se vrátili o několik desetiletí zpět. Úplný vrchol to je s Fellainim. On si sice často nabíhá do vápna, jenže on by si neměl nabíhat často, nýbrž vždy. Vždy kvetu, když vidím, jak Fellaini kombinuje u lajny a na následný centr naskakuje Herrera, Mata nebo Rooney, což se včera několikrát stalo. Role hráčů přeci musí být flexibilní a uzpůsobený jejich přednostem… Zatím mi to přijde, že si van Gaal vybral tenhle systém a mervomocí se do něj snaží nacpat hráče do úplně nesmyslných rolí.
Můžeme mít na hřišti více než 4 ofenzivní hráče?
To není tak jednoduché. Pokud mám odpovědět ano/ne, tak odpovím, že ano, ale v ideálním případě si to nepřeju. Podle mě jsou čtyři ofenzivní hráč akorát. Nicméně to neznamená, že na hřiště dáte Falcaa, van Persieho, Matu, Rooneyho a vše bude vynikající. Takhle to určitě nefunguje. Nicméně v tomhle s van Gaalem souhlasím a na hřišti by neměli být více než čtyři z ofenzivní pětice Di María, Falcao, Rooney, Mata, van Persie.
Mým důvodem je práva rovnováha. Tým musí být vyvážený jak ofenzivně, tak defenzivně. Pokud budete zápasy vyhrávat 4:3, 3:2 nebo 5:4, tak to budou skvělé zápasy, ale titul s tím nevyhrajete. Přijde totiž zápas, kdy se vašim útočným hvězdám nebude dařit a jak na to zareagujete, když už všichni budou na hřišti? Za koho je vyměníte, čím překvapíte soupeře nebo diametrálně změníte herní plán?
Navíc více ofenzivních hráčů se nerovná lepší ofenzíva. K těmto ofenzivním hráčům se míč musí nějak dostat a právě proto na hřišti potřebujete hráči, jako Herrera, Blind nebo Carrick. V ideální případě Herrera + jeden z dvojice Blind – Carrick. Tito hráči vám zajistí dominanci nad středem pole, ale ne tu, kterou máme teď, že dominujeme pomocí přihrávek stoperů, ale myslím skutečnou dominanci, kdy soupeře přehráváte a dokážete si vypracovat spoustu šancí. V návaznosti na tento střed pole porostou výkony ofenzivnějších hráčů, kteří jsou jednoduše závislí na podpoře zálohy. Nemluvím pouze o Falcaovi s van Persiem, ale také o Rooneym, Matovi, Di Maríovi, kteří potřebují dostat míče čelem k brance a ve správný čas. Abych to nějak ukončil, tak čtyři ofenzivní hráči jsou tak akorát.
Závěr – zhodnocení týmového výkonu, nejlepší a nejhorší hráč
Výkon nemůžu hodnotit jinak než negativně. Pro mě to byl hrozný výkon. Nicméně ani tak se nezlobím na hráče jako spíše na trenéra, který to vůbec nezvládl. Klasicky je kritizován Carrick, ale co jiného má dělat, než si přihrávat se stopery, když okolo něj nikdo jiný není. Rooney s Matou jsou na úrovni útočníků, wingbeci nalepení na lajně, takže jediný s kým může kombinovat jsou právě střední obránci. Místo toho, abychom využili jeho fantastického fotbalového myšlení a přesných přihrávek, tak ho takhle utopíme samotného uprostřed pole. Závěr zápasu, kdy jsme nakopávali dlouhé míče, ale všichni tři stopeři stáli na půlící čáře a hlídali jednoho útočníka. To mluví za vše. Prostě absolutně nulová reakce na vývoj utkání. V tomhle období už jsem očekával nějaký posun, především herní, ale naše hra je naprosto katastrofální a navíc už začínáme ztrácet i body. Dnešních 0 střel na bránu je prostě výsledkem naší nekreativní a naprosto nudné hry. Všude se samozřejmě spekuluje o stoperech, ale de Gea za posledních 13 zápasů nedostal více jak jeden gól. My nejsme schopni góly především střílet. Místo nesmyslného nakupování bychom se měli naučit pracovat s našimi současnými hráči, protože kádr máme jednoznačně na TOP úrovni a tolik hvězd jsme v týmu už dlouho neměli. Ještě se vrátím k dnešnímu zápasu. Zaujal mě jeden komentář, ve které Sparky zmínil: „Jediný, kdo dnes dokázal zvednout diváky ze sedadel, byl Phil Dowd. Ve 46. a 95. minutě.“ Myslím, že to dokonale vystihuje náš včerejší zápas.
Nejlepšího hráče jsem vybíral jen těžko, ale Blind odehrál slušné utkání, takže MOTM dám jemu. Dokázal vytvořit gólovou šanci pro Matu, ale činil se také v obraně. Ze dvou tacklů dva vyhrál, ze 4 hlavičkových soubojů 4 vyhrál a zachytil 6 přihrávek. Špatně si nevedl ani Smalling s Valenciou, jenže i když Antonio dokáže obejít hráče, tak většinou to zazdí finální fází. 4 z 9 centrů sice doletěly k našemu hráči, ale kolik z těchto centrů bylo opravdu nebezpečných a dalo se z nich přímo zakončit? Většinou to byly takové bochánky, do kterých nestačí pouze trknout, takže jeho průniky vlastně k ničemu výraznému nevedly, ale aspoň jako jeden z mála dokázal udělat něco navíc.
Nejhorší hráč se vybírá stejně jako ten nejlepší velice těžce. Kandidátů je hned několik. Jako nejhoršího tedy vyberu Shawa. Luke sice skvěle zabránil Pellemu ve skórování, ale z pozice wingbacka musí něco předvést taky směrem dopředu. Za celý zápas ani jednou nedokázal obejít svého protihráče… Ze všech čtyř wingbecku(Rafael, Valencia, Young, Shaw) je momentálně právě on tím nejhorším. On bude jednoznačně skvělým bekem, ale na wingbacka nemá dostatek sebevědomí ani individuální kvality, ale to nás nebude trápit, pokud přejdeme na čtyřčlennou obranu. Dále k nejhorším patřil také Mata, Rooney, Carrick, Di María nebo van Persie, ale já si stojím za tím, že to bylo naším systémem, který většinu hráčů vyloženě dusil.
Dále přikládám obrázky, na kterých uvidíte přihrávky směrem dopředu. První bude Luke Shaw. Za celý zápas poslal 6 přihrávek směrem dopředu.
Dalším na řadě je Juan Mata, který měl těchto přihrávek logicky více, ale jak můžete vidět na obrázku, žádné zběsilé kolmice to nebyly. Spíše přihrávky do stran.
Posledním na řadě je Wayna Rooneyho, který se o kolmé přihrávky sice snažil, ale v drtivé většině neúspěšně.
Celkové statistiky obou týmů.
zdroj:fourfourtwo.com, footballuser.com