Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co utkání rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
28.12. Přesně v tento den před 51 lety vstřelil gól při svém debutu hubený, tehdy 17ti letý mladíček George Best. K vítězství 5:1 proti Burnley přispěl svým prvním gólem za Manchester United. Tímto gólem začal příběh jedné z největších legend našeho klubu. Historie o našem klubu není nikdy dost, ale teď už se pojďme věnovat tomuto šílenému povánočnímu období. Po páteční výhře proti Newcastlu jsme o 43 hodin později nastoupili proti Tottenhamu. Pro nás fanoušky skvělý zážitek, pro hráče hotový horor. Každopádně vzhledem k domácí výhře s Newcastlem jsme byli všichni právem namlsaní a těšili se na další zápas.
Sestava Manchesteru United
Od minulého utkání uběhly pouhé dva dny, takže seznam marodů zůstal prakticky stejný. Herrera, Di Maria, Fellaini, Blind a Rojo nebyli připraveni vůbec. Shaw se Smallingem se sice dostali na lavičku, ale rozhodně nebyli připraveni na 90ti minutovou zátěž. Možnosti van Gaala tedy byly velmi omezeny. Není proto takovým překvapením, že poprvé od listopadu 2012 nastoupila dvakrát po sobě naprosto stejná základní sestava.
Nejdůležitějším faktorem byla samozřejmě extrémně krátká pauza mezi zápasy. V ideálním případě bychom v sestavě vyměnili 4/5 hráčů, ale to v naší situaci jednoduše nebylo možné. Na lavičku se sice dostal Smalling se Shawem, ale chtít po nich, aby odehráli ihned po svém návratu 90 minut, by byla šílenost, která by pravděpodobně skončila obnovením nějakého zranění, a to je to poslední, co potřebujeme. Nejvíce jsme potřebovali okysličit záložní řadu, jenže jak? Herrera, Di Maria, Fellaini, Blind nebyli k dispozici. Fletcher letos předvádí velice špatné výkony, takže i když ho mám rád, tak jsem upřímně spokojený s tím, že do utkání nenastoupil, protože by nám žádnou nadstavbu neposkytl.
Stejně tak bych nevěřil ani Wilsonovi s Perreirou, takže jsem se sestavou van Gaala naprosto spokojený. Z mého pohledu jednoduše neměl jiné reálné možnosti. Hráčský materiál byl tedy stejný jako proti Newcastlu, ale podstatné bylo, že herní úkoly našich hráčů zůstaly také stejné. Rooney se tedy nestáhl zpět na CM, ale zůstal na AM, stejně jako proti Newcastlu. Už to byl náznak toho, že rozhodně nechceme dopustit opakování zápasů proti Arsenalu nebo Southamptonu, které se výsledkově sice vydařily, ale pouze díky heroickému výkonu famózního Davida. Náš plán do zápasu byl tedy pozitivní – chtěli jsme soupeře přehrát a být tím dominantnějším týmem, což je minimálně pro mě celkem značný pokrok.
Sestava Tottenhamu
Pochettino měl na rozdíl od van Gaala mnohem výhodnější startovací pozici. Z hráčů mu scházel pouze Bentaleb, takže měl spoustu možností, jak hráče protočit. Na rozdíl od zápasu s Leicesterem musel v sestavě nuceně vynechat Bentaleba, ale kromě něj udělal ještě tři změny. Místo Walkera nastoupil Chiriches, Rose nahradil Davies a Lamelu zastoupil Townsend.
Pochettino očekával, že v zápase pravděpodobně nebude dominovat, takže Walkera nahradil Chiriches, který je primárně stoper, ale rychlostně je velmi dobře vybavený. Technického Lamelu pro změnu nahradil tahový Townsend, který primárně pomáhal Chirichesemu, ale zároveň měl hrozit z rychlých protiútoků. Sestava byla jinak celkem očekáváná. Rozestavení 4-2-3-1 asi nikoho nepřekvapilo.
Mauricio Pochettino
Teď trošku odbočím od dnešního zápasu, ale právě z tohoto důvodu jsem to dal jako samostatnou část, kterou může kdokoliv přeskočit. Pochettino je totiž jeden z mých oblíbených managerů, ale v letošní sezoně se mu příliš nedaří. 7 místo a ztráta dvou bodů na čtvrté místo není žádnou tragédií, ale já jsem od něj čekal přece jenom něco více. Minulý rok jsem s radostí sledoval jeho práci v Southamptonu, takže jsem nebyl z jeho přechodu ke Spurs příliš nadšený, protože to byl další potencionální kandidát v boji o Ligu Mistrů.
Každopádně Pochettinovi se zatím nedaří podle jeho, ani mých představ. Jedním z hlavních problémů byla absence kvalitního útočníka. Soldado zjišťuje krutou realitu náročnosti Premier League a Adebayor je ideálním hráčem do dvoučlenného útoku, takže v systému Pochettina je nepoužitelný. Tohle byl u Spurs dlouhodobě velký problém, který se podařil vyřešit až v posledních týdnech, kdy se rozstřílel odchovanec Harry Keane. První úkol tedy splněn, ale pokud pomýšlí na účast v milionářské soutěži, tak je před ním ještě jeden větší problém.
Už v Southamptonu byl známý tím, že jeho tým je špička, co se týče presingu. V Tottenhamu s tím měl ze začátku problémy, protože Lamela nebo Eriksen nejsou zrovna ideální hráči pro tento styl fotbalu, ale nakonec se mu to podařilo dostat i do těchto hráčů. Jenže podle mě moderní fotbal stojí a padá na střední záloze. Zatímco v Southamptonu měl k dispozici Wanyamu se Schneiderlinem, tak u Spurs má Masona z Bentalebem, což jsou dobří hráči pro jeho dynamický fotbal, ale chybí jim myšlenka a přirozená kvalita těch lepších středních záložníků. To jsme mohli vidět i v zápase proti nám, kdy sice Bentaleb nehrál, ale Stambouli je velmi podobným typem. Jejich záloha byla sice běhavá, ale absolutně nekreativní. Posily jako Dembele, Paulinho nebo Capoue se nechytili, a pokud chce Pochettino reálně bojoval o 4 místo, tak bezpodmínečně potřebuje středního záložníka, který bude mít dostatečný fyzický fond, ale zároveň kvalitní přihrávku, aby pomohl Eriksenovi a nějakou šanci dokázal vytvořit i sám.
0-60 minuta
Jak už jsem zmínil, jedním z nejdůležitějších faktorů byl náš pozitivní vstup do celého utkání. Náš cíl nebyl soupeře ubránit a hrozit z protiútoků, ale naopak jsme chtěli být tím dominantnějším týmem. Je to zcela logické, protože na protiútoky vůbec nemáme hráče, takže rozum velí, abychom hráli přesně tak, jak jsme hráli první poločas proti Spurs.
Zápas začal skvěle. Mata poslal naprosto famózní pas na Rooneyho, který ovšem potvrdil to, co si myslím už delší dobu – zpracování je jedna z jeho slabin. Z této šance tedy nebylo nic. Nicméně Matovi to na elánu neubralo, právě naopak. Další kolmou přihrávkou, tentokrát po zemi našel Falcaa, ale ten zakončil naprosto příšerně. Juanovi to ale stále nestačilo a i naší třetí šanci vymyslel právě on. Jeho tečovaný přímý kop trefil tyč a před van Persiem míč ukopl Chiriches, takže ani z této šance nic nebylo.
Po třech šancích, které zařídil Mata, bylo na čase, aby něco jiného vymysleli i ostatní hráči. Po rohovém kopu Rooneyho vstřelil jediný gól zápasu Jones, ale k naší smůle byl v ofsajdu. Za tuto situaci si pomezní zaslouží opravdu velkou poklonu, protože všimnout si takového ofsajdu chce nejenom skvělé oko, ale také velkou dávku odvahy.
Šancí jsme měli v prvním poločase opravdu neuvěřitelně hodně. Namátkou individuální akce Falcaa, kterého vyslal znovu Mata. Střela Younga, kterou úžasným zákrokem vyrazil Lloris, hlavička Rooneyho, ale především obrovská šance van Persieho. Carras zase jednou ukázal, proč je pro nás tak důležitým hráčem, a i když mu utkání příliš nevyšlo, tak dokázal vynikajícím worldclass pasem najít van Persieho. Ten míč skvěle zpracoval, ale následně celou situaci vyřešil naprosto katastrofálně. Místo toho, aby míč napálil svou silnější levou nohou, tak si ho přehazoval na pravačku, čímž celou akci úplně zazdil. Na jeho obranu lze říct, že očekával výběh Llorise, ale tohle prostě musí TOP útočník přečíst a takovou šanci jednoznačně proměnit. V prvním poločase nám chyběl pouze gól, jinak jsme předvedli fantastický výkon. Podle mě to bylo nejlepších 45 minut v letošní sezoně.
Druhý poločas už byl z naší strany určitě horší, ale prvních 10-15 minut jsme odehráli pořád hodně nadstandardně. Další šanci vytvořil Mata, ale van Persie jeho centr nedokázal umístit. Naší poslední šanci v této části hry měl sám Mata, kterého našel přízemním centrem Rafael, jenže Mata to zakončil přímo tragicky. Z penalty to svou slabší pravačkou trefil snad až na nejvyšší tribunu, takže ani tentokrát jsme se z gólu neradovali.
60 min - konec zápasu
Zbytek zápasu už byl vyloženě pomalejší a méně atraktivní. Bylo vidět, že hráčům dochází síly, ale tohle je Premier League. Je to jedna z věcí, proč je tahle liga tak výjimečná. Van Gaal bohužel neměl příliš možností, jak naší hru oživit, takže naše hra šla postupně dolů a otěže zápasu přebíral Tottenham. Pochettino skvěle zareagoval střídáními, kterými podpořil své mužstvo, ale ani to nestačilo k nějaké opravdu velké gólové šanci.
Hráči Spurs si sice vytvořili několik závarů a nebezpečných střel, ale zdaleka to nebylo perfektní. Ano, byli lepší, ale s naším výkonem v prvním poločase se to nedá vůbec srovnat. Jedinou opravdu velkou šanci Tottenhamu měl Mason, kterého skvěle vysunul Kane, ale střední záložník Spurs branku přestřelil. Nicméně to byla jediná opravdu 100% šance, jinak to byly spíše střely z dálky nebo šance sice z dobrých, ale zdaleka ne výborných pozic. Nutno také připomenout šílený výkon sudího Masona. Prakticky každý souboj, který byl 50:50 pískl pro Tottenham, čímž jim dopomohl k vytvoření optického tlaku a zároveň naší hru neuvěřitelně kouskoval. Vrcholem všeho byla žlutá karta pro Falcaa.
Náš herní plán, jiný druh dominance
Stejně jako proti Newcastlu jsme nastoupili s jedním defenzivním záložníkem (Carrickem) a dvěma ofenzivními (Matou a Rooneym). Znovu jsme tedy hráli bez klasického středního záložníka, což bylo správné, protože Herrera ještě stále nebyl fit. Nicméně Tottenham je herně naprosto jinde než Newcastle, takže to byl mnohem náročnější zápas.
Jak už znám van Gaala, tak jsem si zvykl, že pokud chce dominovat, tak si zakládá na postupném útoku a vysokém držení míče. Rád dominuje středu pole. Dnes to byl ovšem úplně jiný druh dominance. Vzhledem ke kvalitám Spurs v presingu a absenci Herrery jsme si jen stěží mohli dovolit přehrát střed pole po zemi. Chyběl by nám pohyb, zvlášť proti dynamické dvojici Mason – Stambouli.
Právě z těchto důvodů se van Gaal rozhodl pro úplně jiný druh zakládání útoků. Při presingu Tottenhamu jsme volili místo přehrávání středu pole raději dlouhé přihrávky na Falcaa nebo van Persieho. Často to byly přihrávky vzduchem, ale několik jich šlo také po zemi. Cílem bylo vymazat nebezpečný presing našeho soupeře a předejít nebezpečným ztrátám uprostřed pole. Výsledek byl vynikající. Spurs se během celého zápasu nedostali ani jednou do situace 3 na 2 nebo 4 na 3. Museli útočit do zabezpečené obrany, což je vždy mnohem náročnější.
Co se týče útočení, tak to zase tak úspěšné v době napadání Tottenhamu nebylo, protože Falcao ani van Persie příliš míčů neudrželi. Van Persie vyhrál z osmi hlaviček jednu a Falcao vyhrál ze čtyř hlavičkových soubojů také pouze jeden, což se projevilo na úspěšnosti přihrávek stoperů. Jones měl 66% a Evans 65%. Paddy měl sice 76%, ale hlavní tíha zodpovědnosti byla právě na Jonesovi s Evansem. Zároveň při této herní taktice upadala role Carricka, protože většina akci byla založena dlouhým míčem. Carras se tedy k míči dostal minimálně, a když už se k němu dostal, tak se měl snažit o průnikové přihrávky, což potvrzuje i pro něj pouhopouhých 79% úspěšnost přihrávek. Nicméně primárním úkolem bylo otupit presing soupeře, a to se nám povedlo.
Statistický profil Carricka ze zápasu proti Spurs. Na jeho poměry měl velmi málo přihrávek, což bylo dáno způsobem naší hry. Zároveň vidíte, že pouze minimum přihrávek byl na krátkou vzdálenost.
Nicméně žádný tým nevydrží napadat 90 minut. To je nemožné. Napadat musí vždy celý tým, pokud napadá jeden, tak je to k ničemu, ale zároveň je důležité vyčíhat vhodný okamžik pro napadání, případně obránce, který není s míčem na kopačkách nejjistější. Jenže díky dlouhým míčům, které jsme praktikovali jsme toto napadání hráčům Tottenhamu otrávili, takže na presing v některých momentech rezignovali, případně se čas o času jeden z hráčů zapomněl, a to byl přesně moment, na který jsme čekali. Využili jsme té mezery a míč posunuli po zemi. Po těchto situacích vzniklo několik našich šancí. Většinu míčů jsme směřovaly na Matu, který měl poté dostatek času pro své kolmé přihrávky, ze kterých vznikaly naše šance.
Střídání van Gaala
Velmi omezené možnosti van Gaala už jsem zmínil. Teď se pojďme podrobněji podívat na jeho samotná střídání. O poločase vystřídal Valenciu, kterého nahradil Rafael. Podle pozápasového rozhovoru to bylo z kondičních důvodů, ale to se mi zrovna u Valencii příliš nezdá. Spíše mám za to, že chtěl posílit ofenzívu, takže se rozhodl pro Rafaela, který je v ofenzívě mnohem lepší než Valencia. Cíl byl útočit po obou krajích hřiště. Do té doby jsme totiž útočili pouze po levé straně, kde se pohyboval Young, kterého ovšem zdvojoval Townsend, který se poctivě vracel.
Valencia byl směrem dopředu prakticky k ničemu a z jeho centrů si moc šancí asi nevytvoříme. Proto se mi příchod Rafaela velice zamlouval. Sice na něm byla vidět nerozehranost, ale za mě to byl dobrý tah. Navíc nebýt nepřesné mušky Maty, tak mohl být za hrdinu, protože mu poslal exklusivní centr. Později populární Rafa doplatil na upadající aktivitu celého zápasu, takže toho nestihl zase tak moc předvést. Střídání Smallinga za Evanse neřešilo prakticky nic, možná větší šanci vstřelit gól ze standardky. Shaw za McNaira hodnotím mírně pozitivně, ale opravdu jen mírně. Shaw měl za úkol z pozice stopera podporovat Younga, ale to se za těch 15 minut nepovedlo ani jednou, takže prakticky taky střídání k ničemu, nicméně solidní pokus.
Jinak byl na lavičce připravený pouze Wilson, který má sice obrovský talent a potřebuje herní minuty, ale v letošní sezoně zatím nepřesvědčil a já osobně bych mu stejně jako van Gaal v tomhle duelu také nevěřil. Van Persie i Falcao mají celkem slušnou formu, takže jsem i přes jejich neproměněné šance pořád věřil, že ten gól dokáží vstřelit. Dále byl na lavičce už jen zmíněný Fletcher a Perreira. Někteří volali po jeho příchodu místo nevýrazného Carricka, ale to by byla naprostá sebevražda. Perreira je ofenzivní hráč, žádný defenzivní záložník. Nejenže mu chybí fyzická síla, ale především nemá myšlení defenzivního hráče a jeho přednosti jsou úplně jinde, než v osobních soubojích nebo zakládání akcí z hloubi pole. Pokud bychom se bavili o jeho teoretickém příchodu, tak mohl nahradit buď Matu, který byl nejlepší na hřišti nebo Rooneyho, který zase vypomáhal defenzívě, čehož Perreira není ani zdaleka schopný. Já s provedenými střídáními van Gaala tedy souhlasím a nevidím v nich žádný problém.
Závěr – týmový výkon, nejlepší a nejhorší hráč
Týmový výkon hodnotím velmi pozitivně. Výsledek je po výkonu v prvním poločase opravdu hodně frustrující, ale s menším odstupem času to hodnotím pozitivně. Jsem moc rád za náš zlepšený herní projev, ale také za reakci van Gaala na nevýrazné výkony Rooneyho uprostřed zálohy. Druhý poločas už jsme odešli fyzicky, ale prvních 45 minut bylo s velkou pravděpodobností asi těch nejlepších v sobě. Konkurovat by tomu mohli jen poločasy proti Leicesteru a West Hamu. Chyběl tomu opravdu jen gól, což jde především na vrub obou útočníků, kteří zahodili obrovské množství šancí, ale jsou jednoduše zápasy, kdy se to stane. V posledních týdnech jsme měli několikrát 2 šance a vstřelili 3 góly, takže takovýto jednozápasový výpadek toleruji.
Hodně kritiky se sneslo na náš fyzicky stav v druhém poločase – „Vždyť jsou to hráči Manchesteru United, jak můžou fyzicky odpadnout? Hokejisti hrají každý dva dny, ale nestěžují si, tak jak to, že si fotbalisti stěžují? Dělníci pracují 12 hodin každý den, ale také neregenerují týden, aby mohli znovu do práce“. Vybral jsem jenom ty nejlepší, protože takových komentářů byla spousta. Už jsem to jednou zmínil, ale cítím, že je potřeba na to upozornit více. Nejdůležitějším faktorem byla naše marodka. V jednu chvíli se nám sešlo zranění čtyř záložníků, z nichž tři jsou hráči základní sestavy a ten čtvrtý první náhradník. Taková ztráta by postihla každý tým. Zároveň fotbal a hokej jsou jiné sporty, ale do tohoto tématu se nechci pouštět, protože podobné výkřiky do tmy a dělání z hokejistů gladiátory tu budou vždy. Nebýt tedy velkého počtu zraněných, tak určitě protočíme sestavu a nemáme žádný problém.
Za nejlepšího hráče dnes naprosto jednoznačně vybírám Juana Matu. Dlouhodobě pro náš fotbal sice vidím jiné typy hráčů, ale proti Tottenhamu odehrál naprosto brilantní utkání. Rozhodně nejlepší v našem dresu. Sice si nepřipsal žádný bod, ale byl jednoduše fantastický. Vytvořil několik šancí, trefil tyčku, ale také dokázal udržet míč v těžkých situacích, kdy měl protihráče na zádech. Opravdu brilantní výkon tohoto španělského hračičky. Ze zbytku týmu bych vyzdvihl ještě de Geu, který znovu potvrdil svou kvalitu. Dále také Jonese, který předvedl směrem dozadu velice jistý a sebevědomí výkon. Ze čtyř tacklů dva vyhrál, ze čtyř hlavičkových soubojů dva vyhrál, třikrát zachytil míč a v sedmi případech míč odkopl nebo odhlavičkoval v nebezpečném prostoru. Byl tím lídrem naší obrany.
Za nejhorší vybírám oba útočníky. Důvod je jasný – neproměněné šance. Není možné, aby v jednom utkání zahodili tolik šancí. Jejich selhání nás stálo dva body. Tady není příliš co rozebírat.
Statistiky Evanse a Jonese. Všimněte si několika červených přihrávek. To jsou přesně ty pasy na útočníky, kterými jsme zakládaly akce.
MOTM zápasu se Spurs Juan Mata v číslech. 4 vytvořené šance, a to mu pas na Rooneyho nezapočítali jako klíčovou přihrávku, což je dané tím, že jí Rooney špatně zpracoval a žádná šance z ní nebyla.
Týmové statistiky
zdroj:fourfourtwo.com, footballuser.com