Podrobná analýza dalšího utkání Manchesteru United. V dnešním článku se dozvíte, proč nastoupila právě tato sestava, jak utkání probíhalo, co utkání rozhodlo. Může se jednat o klíčové okamžiky na hřišti, ale zároveň o taktické chyby trenérů. Pokud milujete fotbal a chcete se na odehraný zápas podívat jiným, netradičním pohledem, tak je tento článek přesně pro vás. Pokud se vyžíváte v krátkých bulvárních spekulacích, tak můžete článek rovnou zavřít – nic užitečného tu nenajdete.
Nejstarší klubová soutěž je zpět. Ve třetím kole slavného FA cupu jsme se představili na hřišti třetiligového Yeovil Town. Tento tým je ve třetí lize na posledním místě a já osobně jsem o něm slyšel úplně poprvé až před naším zápasem, ale i to je kouzlo FA cupu. Setkávají se malé týmy s těmi největšími. Manchester United vyhrál FA cup 11 krát, což je nejvíce ze všech týmů, ale poslední úspěch jsme zaznamenali ještě pod Fergusonem v roce 2004. Jediným hráčem z našeho kádru, který získal tuto trofej v našem dresu je náš odchovanec Darren Fletcher. Dalším držitelem FA cupu je také Juan Mata, ale ten ho dokázal vyhrát během svého působení v Chelsea.
Sestava Manchesteru United
Naší sestavu znovu ovlivnilo několik zranění. K dispozici na utkání nebyl Blind, Fellaini, Young, Valencia ani Rojo. S týmem neodcestovala ani dvojice Carrick – van Persie, což jsem přijal s velkou radostí, protože ve svém posledním článku jsem upozorňoval, že právě tito dva hráči potřebují odpočinek nejvíce, takže jejich vynechání z tohoto zápasu hodnotím velmi pozitivně.
Stejně jako v posledních zápasech, tak i dnes se van Gaal rozhodl pro rozestavení 3-5-2. Zatímco v předchozích utkáních jsem s tímto rozestavením souhlasil, tak dnes jsem byl jednoznačně proti. Systém 3-5-2 jsem chápal, protože nám chyběl Di María a zároveň jsme měli k dispozici Younga. Di María byl sice k dispozici pouze na lavičce, jenže podstatné bylo, že Young si natáhl sval, takže bude delší dobu chybět. Bez něj tento systém nemá žádný význam. Young je totiž jediným hráčem, který zvládá jak bránit, tak i útočit a tento post mu vyloženě sedl.
Nastoupit s touto formací a na wingbecku mít klasické krajní obránce byla úplná blbost. Systém má být vždy uzpůsobený daným hráčům, ale čemu byl uzpůsobený dnes, opravdu netuším. Základní sestavu van Gaal vůbec nezvládl a díky jeho tvrdohlavosti jsme málem vypadli z poháru. V sestavě mi také chyběl Januzaj, který sice nepředvádí nijak vynikající výkony, ale na lavičce formu nezíská a v těchto pohárových zápasech by měl dostávat šance. Celkově byla sestava namíchaná dobře, ale špatná byla volba rozestavení. Byl vyvážen počet mladíků a zkušenějších borců, což jsem před zápasem přesně chtěl, ale bohužel ve špatném rozestavení.
Sestava Yeovil Town
O hráčích našeho soupeře jsem slyšel úplně poprvé, takže se příliš novinek nedozvíte. Hráči Yeovilu neměli co ztratit, takže na nás od první minuty vletěli a napadali nás opravdu vysoko. Myslím, že takhle vysoko nás v letošní sezoně nenapadal ještě nikdo. Bylo to opravdu smrtící tempo, které časem logicky muselo polevit. Jejich herní styl nebyl nijak náročný. Praktikovali klasický anglický styl fotbalu, který z nižších lig nikdy nevymizel – nakopávané dlouhé míče a spoustu centrů do pokutového území.
První poločas
První poločas bych shrnul dvěma slovy – totální šílenost. Je pravda, že jsme některé zápasy v letošní sezoně hráli opravdu otřesně, ale to co jsme předvedli v prvním poločase proti Yeovilu nemělo obdoby. Tohle byl snad nejhorší poločas, který jsem za 10 let fandění zažil. Viděl jsem spoustu herně i výsledkově nepovedených poločasů, ale to co jsme předvedli včera překonáme jen velmi těžko. Já doufám, že podobný výkon už nikdy nepřekonáme a ani se mu nepřiblížíme.
Prakticky nebylo poznat, kdo je poslední ve třetí lize a kdo je třetí v Premier League. Samozřejmě výmluvou může být zběsilé tempo našeho soupeře při napadání, ale pokud bychom byli klidnější na míči, tak bychom si s tím nejen poradili, ale také to využili. Hráči Yeovilu napadali poctivě, ale s prominutím jako vesničani. V některých případech nás napadali v naprosto nesmyslných prostorech, ale kvalita našich stoperů s míčem na noze byla absolutně tragická. Všechno se řešilo dlouhým nákopem, žádná snaha o kolmou přihrávku, která by překonala tu první vlnu napadání. Prostě nic. Nikdo na sebe nechtěl vzít zodpovědnost, takže to všichni tři radši nakopli, popřípadě předali zodpovědnost na de Geu.
Výsledkem bylo absolutně nesmyslné nakopávání, které nám samozřejmě k ničemu nebylo, protože Falcao ani Wilson míč nedokázali udržet, což jim ani nevyčítám, protože jejich přednosti jsou úplně jinde. Pokud jim budeme rvát míč na hlavu, tak nám budou úplně k ničemu. Nicméně tohle je dlouhodobě problém Falcaa, od kterého se přirozeně očekávají góly, ale pokud nebude dostávat kvalitní přihrávky, tak ty góly nedá. Radamel na to jednoznačně má, ale je to zabiják do vápna, který potřebuje dostat míče do šancí. Když už jsme se náhodou dostali do protiútoku, tak přišlo zpomalení, případně jednoduchá přihrávka skončila v autu, jak nám to dokázal náš kapitán Rooney, který zazdil jednu z mála slibných akcí tím, že Shawa nedokázal najít na tři metry a jeho přihrávka skončila v autu. V tu chvíli jsem málem vyletěl z kůže.
Za první poločas stojí za zmínku pouze dva momenty. Nejdříve přiťuknutí Wilsona Rooneymu, který ten z vápna minul. Druhým momentem byla jediná pohledná akce za celý první poločas. Fletcher vynikajícím pasem našel Herreru, ten poslal kolmici na Wilsona, který se ocitl sám na velkém vápně, ale trefil pouze prostředek branky. Tenhle poločas byl naprosto šílený a jediným pozitivem bylo, že už skončil, protože takhle vytočený už jsem nebyl pěkně dlouho.
Druhý poločas
Okamžitě o poločasové přestávce přišla změna, která nám velmi pomohla. Shawa s Rafaelem nahradil Evans a Mata, takže se naše rozestavení změnilo na diamantové 4-4-2. Na krajích obrany jsme měli dva klasické stopery, takže to ideální zdaleka nebylo, ale oba krajní obránci se zranili, takže jsme neměli jinou možnost. Každopádně důležitý byl přechod na čtyřčlennou zálohu. Van Gaal v pozápasovém rozhovoru reagoval slovy: „Do hry jsem poslal jednoho středopolaře navíc, a možná i kvůli tomu jsme měli větší držení míče a byli jsme více trpěliví.“ Já jeho slova poupravím – ne možná, ale určitě jsme měli větší držení míče a konečně jsme začali hrát fotbal. Takhle vypadalo naše rozestavení v druhém poločase.
Důležitý byl nejenom příchod záložníka navíc, ale také stáhnutí Herrery hlouběji do pole. V prvním poločase totiž plnil funkci Maty v předchozích zápasech a působil tedy jako klasické AM, ale v druhém poločase se zatáhl na svou oblíbenou pozici CM. Na hřišti okamžitě ožil a začal si víc žádat míče. My jsme mnohem lépe kontrolovali hru, čímž jsme odrazili nepříjemné napadání soupeře. Velkou roli v tom určitě hrál i fyzický fond našeho soupeře, ale nejdůležitějším aspektem byla naše dobrá kontrola míče.
Každopádně k ničemu velkému to nevedlo. Hru jsme sice měli pod kontrolou, ale neustále jsme zpomalovali náš přechod do útoku. Jediný, kdo se nebál dát kolmou přihrávku byl Herrera, kterému celkem zdatně sekundoval Mata, jenže Rooney s Fletcherem se k nim nepřidali, takže to měli hodně těžké. Druhá půle sice byla podstatně lepší, ale stále to nebyl ani průměrný výkon. Naše přihrávky byly příliš stereotypní, takže jsme nijak nebezpeční nebyli. Jednou za čas přišel s kolmou přihrávkou Ander, který naší hru trochu oživil, ale to bylo zatraceně málo.
Fantastický okamžik přišel v 64'. K nepovedené přihrávce Fletchera se dostal Herrera, který se otočil a míč napálil přímo pod břevno. V tu chvíli jsem vyletěl ze židle a začal se radovat, jako kdybychom vstřelili vítězný gól Liverpoolu v nastavení. Naprosto úžasný moment podpořený emotivním radováním našeho Andera. Takhle pohotovou střelu jsem v našem dresu neviděl už sakra dlouho a neskutečně jsem si to užíval. Je to krásný pocit, když víte, že máte skvělého záložníka, který týmu pomáhá nejenom v mezihře, ale dokáže také vstřelit gól ze střední vzdálenosti. Ander ještě dostal žlutou kartu za radování, protože se objímal s fanoušky, ale to asi nikoho netrápí. Fantastický pocit z krásného gólu, ale také z následných emocí.
Naše hra se po tomto gólu nijak výrazně nezměnila a stále jsme především drželi míč, ale nic závažného z toho nebylo. Soupeř ještě zahrozil hlavičkou z rohového kopu, kterou z čáry vyhlavičkoval Di María, ale jinak jsme si konec utkání pohlídali. Sice to nebyla ofenzivní smršť, to ani náhodou, ale posledních 30 minut jsme odehráli v poklidném tempu. Zápas završil druhým gólem Di María, který dostal skvělý pas od Rooneyho, což byla mimochodem jediná užitečná věc, kterou v tomto zápase náš kapitán udělal. Angel svůj nájezd proměnil pohledným lobem, kterým překonal brankáře.
Závěr – týmový výkon, nejlepší a nejhorší hráč
Náš výkon byl hrozný. První poločas byl úplně šílený, a i když v druhém poločase přišlo zlepšení, tak to stále nebylo ono. Já s naším výkonem nejsem v žádném případě spokojený. Pokud chceme pomýšlet na nějaké lepší umístění, tak musíme naší hru jednoznačně zlepšit. Výsledky už máme, ale potřebujeme zlepšit především náš herní projev. Každopádně, i když výkon dobry zdaleka nebyl, tak já jsem měl po zápase dobrý pocit. Jednak jsem byl rád za reakci van Gaala (dá se spekulovat, že to bylo vynucené, ale já doufám, že by podobné střídání udělal stejně), který zareagoval hned o poločasové přestávce, což bylo sice pozdě, ale lepší pozdě než vůbec nebo ne? Za druhé jsem byl hrozně šťastný za gól Herrery. Byla to prostě nádhera a do teď se na ten gól nemůžu vynadívat. V neposlední řadě mu tenhle gól pomůže psychicky, což bude v následujících hodně důležité. Takže pokud se mě zeptáte, zda se mi zápas líbil, tak moje odpověď bude znít ne, ale pokud se mě zeptáte, zda jsem po zápase nakonec spokojený, tak řeknu ano.
Nejlepší hráč určitě Ander. Ono je z té bídy těžké někoho vybrat, ale Ander vynikal rozhodně nejvíce. On má určitě na lepší výkony a dnes to dozajista nebyl strop, ale oproti ostatním spoluhráčům vynikal. 5 vytvořených šancí a vstřelený gól mluví samo za sebe. Činil se také v defenzívě když zaznamenal 4 úspěšné tackly, což bylo společně Fletcherem nejvíce z našeho týmu. Vyhrál také dva ze dvou hlavičkových soubojů a zachytil dvě přihrávky. Z dalších hráčů jen těžko můžu někoho vybrat, ale zmíním Matu, který se jako jeden z mála snažil s Anderem kombinovat a Angela, který vstřelil uklidňující gól.
Za nejhoršího vybírám Rooneyho. Většina kritiky se samozřejmě snesla na Fletchera a pro mě byl jeho výkon na stejné úrovni jako ten Rooneyho, ale oba hráči mají přece jenom trochu jinou pozici, takže o kousek „vyhrál“ nejhoršího hráče Rooney. Poslední zápasy hraje strašně a vypadá to, že se právě dostává do toho svého období, kde mu nic nejde. Míče mu odskakují, nemá chuť hrát a jeho hlavní disciplínou je kárání rozhodčího. Všechna čest za vynikající pas na Di Maríu, ale jinak byl katastrofální výkon. Podpořil to pokažením několika jednoduchých přihrávek a nepřesnými střelami. Připsal si 1 asistenci a dva vyhrané tackly. Dalším v pořadí bude Fletcher, který sice vytvořil dvě šance, což je po Herrerovi nejvíce z našeho týmu, ale s míčem byl neuvěřitelně neobratný a nestíhá. Poté jsou z toho až směšné ztráty. Drtivou většinu přihrávek hraje na jistotu, z čehož plyne zpomalování tempa naší hry. Nicméně na jeho obranu předvedl 4 úspěšné tackly, což znamená, že spolu s Herrerou měl nejvíce obraných zákroků z týmu. Mohl bych jmenovat dalších 5 hráčů, ale připomenu už jenom Blacketta s McNairem, kteří předvedli v prvním poločase něco šíleného a vůbec nedokázali zachovat klid na míči a konstruktivně rozehrát.
zdroj:footballuser.com